1


2012

 

Mozaika

Psychologická sonda do čtenářství dospívajících

Pohled na dospívajícího čtenáře obvyklý

Dospívání je obdobím pronikavých změn, které pramení jednak z proměn fyzických, jednak plynou z nového začleňování osobnosti do společnosti. Mladí v pubertě, tedy ve věku mezi 13 a 15 lety (a někdy ještě i v počátcích adolescence), vykazují zvýšenou labilitu a reagují zvýšenou citlivostí a podrážděností na případné konflikty v rodině, ve škole i ve vztazích s vrstevníky, popřípadě takové konflikty sami vyvolávají, vymezují se.

Pronikavé změny v době dospívání vedou k otřesení dosavadní jistoty mladistvých, kteří nyní hledají vlastní, novou, "vyšší" identitu stojící na odpovědích na eriksonovské otázky Kdo jsem vlastně já?, O co mi v životě jde? a velmi důležitou otázku Jak se na mě dívají druzí?.

Někteří psychologové označují pubertu jako tzv. druhou fázi vzdoru (nebo období druhého vzdoru po prvním v období batolete). Názory, zákazy, příkazy a postoje dospělých odmítají více či méně po určitou dobu jakoby "ze zásady" proto, že vycházejí právě od nadřízené (rodičovské, ale i učitelské) autority. Přitom stejnou pobídku od vrstevníků (nebo přirozeně uznávaného "cizího" dospělého) ochotně přijímají.

Krom vymezování se vůči autoritám je klíčovým úkolem dospívání najít své pevné místo ve skupině vrstevníků. Tam hledá přijetí jakožto rovnocenný partner. Když je dospívající skupinou akceptován, přináší mu to značné uspokojení, jistotu, kladné hodnocení, na jehož podkladě si buduje sebehodnocení (otřesené změnami a konflikty). Se skupinou se identifikuje ve všech oblastech - přejímá vnitřní i vnější charakteristiky skupiny. Souběžně však je před dospívajícím i úkol vymanit se ze závislosti na skupině a vytvořit si kritičtější pohled na ni. Tím se opět blíží ideálu integrované autonomní osobnosti (Čáp, Mareš, 2007).

To všechno - zde velmi stručně nastíněno - udává rovněž charakter dospívajícího čtenářství.

Čtenářství dítěte je vystaveno zkouškám. Stagnuje a retarduje, popř. se čtenářská potřeba zcela utlumí. V pubescenci se čtenářství ocitá v krizi, dnes také vlivem stále se zvyšující konkurence audiovizuálních médií. Krizový stav je způsoben paradoxně i "čtenářskou explozí" prepubescence, při níž prudce vzrůstá "spotřeba" knih (Chaloupka, 1982).

Pozice četby v souhrnu pubescentových aktivit je silně determinována výše uvedenými charakteristikami. Četba a čtenářství figurují v souhrnu pubescentových zaměřeností jako činnosti vůči jiným činnostem vztahové. To pokládáme za velmi podstatné. Obdobně hodnotí postavení čtenářství v životě pubescenta O. Chaloupka (1982, s. 366), který tvrdí, že "zřetel k činnostnímu zabudování čtenářství do jiných aktivit dítěte je nesporně nutným zřetelem, nechceme-li ztratit z očí dítě jako takové". Stejný autor dále shrnuje, že "intenzita čtenářských aktivit pubescentního dítěte je zřejmě jev pro toto období velmi symptomatický, a to bez ohledu na čas a místo, že má velice blízké kvantitativní ukazatele v době před šedesáti lety jako dnes a v různých zemích světa" (Chaloupka, 1982, s. 368).

Pohled do očí nutné neobvyklosti

Nejnovější výzkumy čtenářství dětí a dospívajících (např. Homolová, 2008a) jsou proto zacíleny výrazně perspektivně, a to na osobnostní a hodnotový rozměr faktu čtení a sociální role čtenáře. Tyto výzkumy potvrzují dospívajícího v roli čtenáře implicitního - nedávají své čtenářství najevo, někdy se za něj i stydí, čtenáře selektivního - vybírají si četbu podle svých aktuálních "živých" zájmů, a čtenáře emocionálního - orientují se výlučně podle svých citů, podle libosti a nelibosti, sympatií a antipatií k okolnímu světu a k jeho literárnímu zobrazení.

Systém hodnot a norem dnešních pubescentů je složitou vztahovou sítí, v níž jednotlivé komponenty permanentně oscilují mezi nově nabývanou suverenitou a socializovaným vědomím úzu. Pro subjektivní pocit čtenáře v období dospívání je tedy určující kategorie implicitního postoje k této roli. (Je to dáno zejména tím, že "bytí čtenářem" není mezi vrstevníky ceněno vysoce.) Při hypotetické stylizaci do dospělých lidí, kteří už nemají školní povinnost číst a mohou být pouze televizními a filmovými diváky, se dnešní dospívající vidí dále jako čtenáři (a diváci). Zda o svém čtenářství uvažují například pouze v souvislosti s časopisy nebo novinami, jsme dále nezjišťovali, pro naše účely je podstatný už jen fakt, že dospívající s četbou a čtenářstvím počítají.

Dospělý člověk vnímá čtení a bytí čtenářem jako výraz osobní i společenské vyzrálosti. Ochotně se tedy k těmto svých atributům hlásí. A totéž vyžaduje také od mladší generace. Ovšem dospívající své čtenářství nedeklaruje, není čtenářem v tom smyslu, jako jej vnímají dospělí. Nechce sdílet tytéž hodnoty jako generace jeho rodičů nebo prarodičů a v podstatě je i z jejich sdílení vyloučen, jelikož skladba jeho četby obecným měřítkům nevyhovuje. Dospívající je však čtenářem: implicitním - čte skrytě, jako čtenář se realizuje pouze mezi vrstevnickou skupinou, která jeho čtenářství (druh i počet titulů) ocení, selektivním "vybírá si, co bude číst vzhledem k dynamice vývojové etapy, v níž se aktuálně nachází, a emocionálním" orientuje se výlučně podle svých pocitů z četby a z toho, co mu může přinést aktivní přijetí role čtenáře.

Být explicitním čtenářem jako dospělí dospívající být nechtějí. Není to pro ně znamením úspěšnosti, ale právě naopak. Být čtenářem znamená v očích dospívajících vyhovění normám, které říkají, co se má správně dělat. Být úspěšný je pro ně od čtenářství stále spíše odděleno.

Setkáváme se tedy na jedné straně s permanentním očekáváním dospělých, kteří jsou vedeni rovnicí úspěšnost = zkušenost a perspektiva, tj. úspěšné jsou zejména objektivizované společenské hodnoty. Na druhé straně stojí antropologická konstanta dospívání, která nachází těžiště sociální úspěšnosti mezi vrstevníky, tj. dominují jí socializované individuální hodnoty.

Právě proto dospěle vidíme, že mladí a "úspěšní" nečtou. A přesto tomu tak vůbec není.

Dospívající však opravdu dospívají, dorůstají do obecného hodnotového systému, resp. k jeho přijetí. Hodnotový náboj čtení tedy přechází (v obsahu i rozsahu) od individuální hodnoty k přejatému stereotypu - čtení je pro starší dospívající indikátorem kvality osobnosti a může být později přijato jako úspěšné (Homolová, 2010c).

Jsou místa dospívajícímu blízká a jsou místa více vzdálená

Čtenářství je ve svých psychosociálních aspektech souborem postojů a motivací konkrétních projevů čtenářského chování. Zjistili jsme, jaké individuální psychologické významy přikládají dnešní pubescenti pojmům obvykle asociovaným s problematikou čtenářství.

Z výsledků (celý výzkum prezentován in Homolová, 2008) jsme pak vykonstruovali obecný sémantický prostor dnešních dospívajících. V něm jsme stejným způsobem identifikovali i jejich sémantický prostor čtenářský.

Pubescenti vymezují svůj obecný sémantický prostor, tj. oblasti, jimž přisuzují velký význam pro svou osobu, především mírou emocionálního náboje okolí a jeho atraktivity pro objevující duši. Pojmy s velkým individuálním významem pro dnešní dospívající, resp. skutečnosti, které jsou jimi označovány, jsou Internet, televize, kino, film a časopis. Ty tvoří aktivní a atraktivní (podle vysokých skóre faktorů aktivity a hodnocení) centrum jejich sémantického prostoru.

Od něj dále (směrem k periferním oblastem obecného sémantického prostoru) nachází své místo "středně významné" pojmy kniha, četba, já-čtenář, spisovatel nebo učitel(ka) literární výchovy. Jako spíše méně až málo významné jsou dnešními pubescenty hodnoceny pojmy čtenář, literatura, beletrie, být čtenářem, číst knihy a také literární výchova a školní četba.

Výrazný (a potvrzený i jako statisticky významný) rozdíl mezi vysoce a nízce hodnocenými pojmy z formuláře sémantického diferenciálu vypovídá o tendenci pubescentů chápat oba soubory pojmů, resp. jevů, které reprezentují, jako výrazně odlišné. Lze tedy říci, že "projevovat se obecně" a "projevovat se čtenářsky" je pro pubescenta stále poměrně nesourodé.

Pubescenti vymezují svůj sémantický prostor, tzn. oblasti s vysokým individuálním významem, interakčně a informačně, jen okrajově pak také "ryze čtenářsky". V atributech hodnocených pojmů rozlišovali shodně na základě jejich atraktivity a dynamiky. Podle očekávání se jednalo na prvním místě o pojmy z oblasti moderních komunikačních technologií, interaktivní zábavy a "rychlých" informací.

Výrazný rozdíl mezi vysoce a nízce hodnocenými pojmy vypovídá o tendenci chápat oba soubory pojmů, resp. jevů, které reprezentují, jako výrazně odlišné. Lze se tak domnívat, že "projevovat se obecně" a "projevovat se čtenářsky" je pro pubescenta stále poměrně nesourodé. Sémantický prostor čtenářský stojí na okraji jejich (pubescentního) prostoru informačního, přesto dospívající přikládají některým pojmům asociovaným se čtenářstvím vysokou významnost, zejména těm spojeným se školní literární výchovou (Homolová, 2010b).

Identita a virtualita

Proč se tedy současný dospívající na internetu prezentuje jako čtenář? Ukazuje se, že i pro dnešního navenek nečtoucího mladého člověka je bytí čtenářem stále atraktivní rolí. Není to pro něj totiž ve vztahu k vlastní osobě ta odosobněná kategorie školního cíle, dospívající já-čtenář je živá, aktivně prožívaná role. Její přitažlivost zvyšuje jistě i to, že je to role - hraná úloha, role pro virtuální svět. Setkáváme se s chtěnou stylizací do něčeho nového. Dospívající vlastně objevuje čtenáře na Internetu, objevuje hledaný (a v reálném životě často nenalézaný) oceňovaný a sdílený rozměr čtenářství.

Zatímco obecné očekávání dosud pracuje s představou významně jiných rolí, které by chtěl člověk ve virtuální komunitě zastávat, jsme svědky paradoxní situace. V profilu uživatele jinak se honosícího hodnotami free-cool-in se nově objevuje aktivní položka čtenář.

Také v druhém životě, nebo spíše právě v něm, chce být dospívající brán jako čtenář. Právě ve virtuálních sociálních sítích je za své dospívající čtenářství pozitivně hodnocen a oceňován. Právě tam se může s ostatními mladými čtenáři sdružovat a sdílet aktuálně prožívané čtenářství. (Na rozdíl od demotivující zkušenosti v reálném životě, kdy jeho čtenářství posuzují dospělí a činí tak svými měřítky.)

A není bez opodstatnění myšlenka, která vyjadřuje možnost přechodu jedincova bytí čtenářem z virtuálního alter ego do explicitně deklarovaného čtenářského jáství (více Homolová, 2010a).

Psychologie současného dospívajícího čtenáře je prostorem pro revizní zásahy zejména pod vlivem nových výzkumných závěrů. Jmenovali jsme proto momenty, které vybízejí jednak ke zkoumání, jednak k teoretickému zpracování.

Kateřina Homolová

Literatura:

ČÁP, J., MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. 2. vyd. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-273-7.

HOMOLOVÁ, K. Alter ego čtenář. Duha. 2010a, roč. 24, č. 1, s. 2-7. ISSN 0862-1985.

HOMOLOVÁ, K. Dospívající mládež a dvě hodnoty čtenářství. In POSPÍŠILOVÁ, H. (ed.) Mládež, hodnoty a volný čas. Olomouc: Hanex, 2010b, s. 93-109. ISBN 978-80-7409-036-3.

HOMOLOVÁ, K. Obvyklá neobvyklost dospívajícího čtenářství. In NOVÁK, R; KULDANOVÁ, P. (eds.) Překračování hranic obvyklosti. Ostrava: OU, 2010c, s. 131-145. ISBN 978-80-7368-920-9.

HOMOLOVÁ, K. Pedagogicko-didaktické a psychosociální aspekty pubescentního čtenářství. Ostrava: OU, 2008. ISBN 978-80-7368-641-3.

Kateřina Homolová

 

 

RSS
    SKIP