Informační servis

Brusel

Ve dnech 6. - 7. 9. 2011 proběhl v Bruselu už třetí evropský kongres na téma E-Inclusion (ECEI11, http://www.ecei11.eu/) . Letos byl hlavní myšlenkou měnící se přístup k digitální Evropě, který může vést skrze knihovny. Kongres má za cíl definovat za evropské veřejné knihovny výstupy, které by bylo možno předat zástupcům, kteří ovlivňují evropskou politiku. Nejde jen o to definovat pozici knihoven v digitální době, ale také o zdůraznění nepostradatelné pozice knihoven v evropské politice s výhledem na definování strategie Europe 2020.

První den nesl název "Stavění dialogu s Evropou" a jeho cílem bylo upozornit na propojení mezi evropskou politikou pro e-inclusion a veřejnými knihovnami zdůrazněním, kde a jak mohou knihovny přispět k rozšíření politiky a strategie, jsou-li propojeny s investiční oblastí. Hovořilo se zejména o přesunu společnosti k počítačům a internetu, o nezbytnosti jednotlivců ovládat tyto prvky nové doby a o potenciálu knihoven jako ideálních partnerů, kteří svým uživatelům takového vzdělání mohou poskytovat a často již poskytují. Ilias Iakovidis ze skupiny "ICT for inclusion", která funguje v rámci General Information Society and Media, prezentoval, že v už v roce 2015 bude 90% obyvatel potřebovat nějakou znalost ovládání počítače. Knihovny jsou dle Iakovidise nuceny změnit přístup k nabízeným službám a tím celý business model, což znamená nemalé finanční náklady. Změnu financování a požadavky na další prostředky budou muset knihovny podávat politikům v jim srozumitelné podobě, nelze očekávat, že si politici dostudují knihovnickou terminologii. Knihovny se musí postavit do pozice "hráče" nikoliv obhajujícího "advokáta". Nathan Ducastel stejně jako další řečníci kladli důraz na cíl ovlivnit evropskou legislativu a politiku než přímé získávání peněz z evropských fondů. K tomu lze dojít také cestou spolupráce s dalšími institucemi pohybujícími se v oblasti ICT. Ovlivňování politiky by mělo začít u regionálních a dále národních politiků a přejít až na evropskou úroveň. Pro konečný úspěch je potřeba získat podporu v Bruselu, spolupráce jednotlivých zemí mezi sebou a zejména mít oporu v domácí politice. Aby bylo možné dosáhnout úspěšného řešení musí si zejména knihovny jasně a rozhodně stanovit "proč", musí být schopné spolupracovat na existujících projektech, dále být schopné přibrat partnery a hlavně být ochotné ke komunikaci ať už formou konferenčních příspěvků, workshopů atd. Neposlední v řadě jsou pak opravdu reálná očekávání v rámci projektu. První den vystoupili také zástupci velkých organizací jako Stuart Hemilton za IFLA a Linda McAvan za MEP nebo Wouter Schallier (executiv ditector) za LIBER, tyto všechny instituce knihovnám asistují, jsou velmi důležitými partnery při projektech, které tímto partnerstvím získávají na hodnotě. Prezentace těchto zástupců měli v principu jednu společnou myšlenku, knihovny by měly přesvědčit o důležitosti své pozice v rámci komunitního života města či obce a o své snaze fungovat v krizové době jako jakákoliv jiná součást státní správy.

Druhý den kongresu by věnován konkrétním projektům, které různé evropské knihovny v poslední době realizovali nebo se nacházejí v procesu realizace. Signe Balina (President of Latvian Information and Communication Tech. Association) prezentovala jejich implementaci internetu v knihovnách v duchu e-inclusion. Praktické ukázky podpořila videem umístěným na YouTube http://www.youtube.com/watch?v=2Ij5HmBz5o4. V podobném duchu byla také prezentace paní Doliny Popy (President of the National Library Commission, Romania) a pana Scotta Andersona (IREX Biblionet Romania), kteří přiblížili projekt automatizace internetizace knihoven v Rumunsku. Zajímavým termínem USP (unique selling proposition) se zabýval Jan Braeckman z Bibnetu.

Jako další o možnostech knihovny promluvila Marie Ostergard (Aarhus Municipal Library, Denmark), protože do roku 2014 mají v plánu postavit novou budovu a v rámci toho hodně uvažují o službách a jejich poskytování v prostoru. Za Finsko přiblížila jejich projekt národní digitální knihovny paní Minna Karvonene z Ministerstva financí. Zajímavou zkušeností se ukázal projekt LINC v rámci něhož pracuje Laure van Hoecke (Bibliotheek Oosterzele), kde si přesně stanovili své potřeby a zájmy, ty pak sdíleli s ostatními a společně pracovali na konkrétním produktu. Výsledkem bylo množství získaných zkušeností a přínosy digitálního obsahu pro vybranou cílovou skupinu, lepší sociální soudržnost a představení pracovníků z knihoven ve vládě, která o nich získala povědomí. Zkušenosti z Polska přiblížil Remigiusz Lis (Silesian Library), kde se podařilo realizovat projekt na vytvoření speciálních kurzů, které měli dopad jak na veřejnost, tak i na samotné knihovníky. Tímto národním projektem se jim podařilo dosáhnout toho, že 42% všech obyvatel je aktivních čtenářů a 90% z těchto čtenářů je schopno užívat internet. S velmi zajímavým projektem přišla také Remune Petuchovalte, specialistka na knihovny v rámci Ministerstva kultury v Litvě. Projekt spočíval ve zvýšení gramotnosti obyvatelstva v používání počítačů pomocí knihoven a to zejména ve věku 55-74 v separovaných oblastech. Dosáhli 28% nárůstu přístupu k internetu, který probíhá zejména v knihovnách, kde také zaznamenali vzrůst osobních konzultací s knihovníkem. O podobný projekt se pokusili i v Lotyšsku a referoval o něm Egon Spalans (Director of Ventspils Digital Center). Jejich projekt byl ale zaměřen na skupinu osob, která z jakéhokoliv důvodu nemůže opustit svůj domov, což je frustruje a projektem tak chtěli tyto lidi opět zapojit do života. V rámci projektu prováděli školení a dodávali notebooky.

Tuto sekci i v návaznosti na předchozí den shrnul N. Ducastel. Rozšiřování digitální gramotnosti v rámci projektů na národní, mezinárodní i evropské úrovni rozhodně může ovlivnit politiku a přístup EU při rozdělování finančních prostředků. Jako klíčové se ukazuje vedení, které je schopné spolupracovat a to na různých úrovních dále pak identita knihovny, co je a co poskytuje.

Součástí programu kongresu byly rovněž workshopy, po kterých ještě následovala přednáška Helen Milner (Director at UK Online Centres), která, ač poslední, absolutně upoutala pozornost všech účastníků. Hned na začátku upozornila, že o konci knihoven se hovoří už od roku 1983. Podle jejich slov jde zejména o vztah lidí k technologiím. Lidé totiž potřebují komunikovat a tím tedy i existovat ve virtuálním světě. Mají již 3800 míst, kam se člověk může přijít dovzdělat, pokud chce. Pracují zde zejména dobrovolníci (momentálně okolo 14.000), kteří jsou ochotni sejít se i v kavárně nebo u zájemce doma. Tedy náklady jsou minimální. Kdo v takovém prostředí potřebuje knihovnu? Takže otázka, co může knihovna poskytnout, je podle Milner špatná. Správná otázka je, co potřebují lidi z naší komunity.

Tímto prohlášením Helen Milner končím svou zprávu ze zajímavé cesty na European Congress on E-Inclusion: Transforming Acces to Digital Europe in Public Libraries.

Barbora Ševčíková