Informační servis

Profese knihovník?

Pokud Vás zajímá knihovnická profese a trendy jejího dalšího vývoje, dejte si prosím trochu práce s  přečtením následujícího textu, byť vám úvodní část může připadat poněkud odtažitá a snad i zdlouhavá. Vysvětlit složité věci krátce a jednoduše bývá totiž velmi nevděčné...

Že český trh práce potřebuje změny, že současný stav, struktura a kvalita našeho školství neodpovídá potřebám zaměstnavatelů a celé ekonomiky, je poměrně dobře známo (čeští zaměstnavatelé např. již řadu let volají po výraznější podpoře technického a učňovského školství atd...). Ve většině oborů dochází k rychlému technickému pokroku a lidé zdaleka nevystačí se vzděláním a kvalifikací, které získali ve škole; pro některé profese školy dnes ani nedokážou připravit, popř. mají nedostatečnou kapacitu. Jednotlivá povolání se mění stejně jako nároky zaměstnavatelů a reakce školských a vzdělávacích systémů není dost rychlá. Nutností se stalo doplňovat si kvalifikaci celý život a různými cestami. Mimoto současný člověk v průběhu kariéry změní běžně několikrát zaměstnání, i proto význam celoživotního vzdělávání stále roste. Zkrátka aby mohly české podniky a tuzemská ekonomika (dlouhodobě úspěšně) obstát ve světové konkurenci, potřebují čeští zaměstnavatelé dostatečný počet potenciálních zaměstnanců s patřičnou kvalifikací. A je zřejmé, že bez aktivního zapojení zaměstnavatelů, vzdělavatelů a veřejné správy se řešení tohoto problému neobejde. Pro trh práce je dalším problémem i nedostatečná informovanost občanů o možnostech uplatnění a neexistence státem systémově podporovaného systému celoživotního učení a vzdělávání.

Donedávna u nás chyběl ucelený systém, který by klasifikoval jednotlivá povolání, zprostředkovával potřeby a požadavky vzdělávacím institucím a zároveň reflektoval požadavky zaměstnavatelů. Ti jsou z vývoje trhu práce znepokojeni; žádají efektivní rozvoj lidských zdrojů, systémový přístup v této oblasti, aktivní ovlivňování vazeb mezi světem práce a vzdělavatelskou sférou, důrazné a širší zapojení všech klíčových partnerů; kritizují situaci v oblasti školství, neexistenci kvalifikované prognózy vývoje potřeb trhu práce. Zároveň však také deklarují připravenost v této oblasti spolupracovat.

Neuspokojivou situaci by měly pomoci napravit dva klíčové projekty financované pomocí fondů EU, které jsou realizovány prostřednictvím veřejných zakázek: Národní soustava kvalifikací a Národní soustava povolání.

Národní soustava povolání (NSP, www.nsp.cz) prostřednictvím sektorových rad (viz níže) monitoruje a eviduje požadavky na výkon jednotlivých povolání na trhu práce. Vzniká tak otevřená, všeobecně dostupná databáze povolání, která reálně odráží situaci na trhu práce. Společně s Národní soustavou kvalifikací přináší důležité informace o kvalifikačních požadavcích, které se následně promítnou do všech úrovní vzdělávání. NSP je významným zdrojem informací pro oblasti lidských zdrojů a profesního vzdělávání. Vytváří ji zaměstnavatelé a garantem je stát. V databázi uživatel nalezne vše, co potřebuje vědět o povoláních v ČR, například pracovní náplň, požadovanou kvalifikaci, kompetence, potřebné odborné dovednosti a znalosti, údaje o mzdovém ohodnocení, volných místech a další informace. Katalog NSP odráží aktuální požadavky na jednotlivé pracovní činnosti, jak je vidí zaměstnavatelé reprezentovaní sektorovými radami. K dalším aspektům využití NSP patří také mezinárodní srovnávání, například zjišťování profesní struktury zahraničních zaměstnanců a českých zaměstnanců pracujících v cizině, porovnávání předpokladů pro výkon prací, výdělkové porovnávání apod.

Na NSP navazuje Národní soustava kvalifikací (NSK, www.narodni-kvalifikace.cz). Zatímco NSP poskytuje informace o povoláních a typových pozicích vyskytujících se na trhu práce, NSK popisuje, co je potřeba umět pro výkon povolání (úplná kvalifikace) anebo jeho části, tj. dílčí pracovní činnosti (dílčí kvalifikace). S pomocí NSK je/bude možné získat potřebnou kvalifikaci těm, kteří nedokončili školu a chtěli by si doplnit vzdělání, nebo vystudovali, ale poté pracovali v jiných oborech, mají řadu znalostí a dovedností, ale nemají o nich žádný doklad. NSK totiž definuje požadavky na odborné způsobilosti jednotlivých kvalifikací bez ohledu na způsob jejich získání. A opět zde platí základní princip, že obsah i cesty ověřování daných kompetencí a další požadavky definují prostřednictvím sektorové rady zaměstnavatelé, nikoliv stát nebo vzdělávací instituce. Výsledkem jsou standardy toho, co má daný člověk splňující příslušnou kvalifikaci umět, jaký má být způsob ověření této kvalifikace, kdo je příslušná autorizovaná osoba oprávněná ověřovat dosažení dané odborné způsobilosti atd. Standardy schvaluje MŠMT ČR a poté jsou zveřejněny v informačním systému NSK (www.narodni-kvalifikace.cz). NSK umožňuje identifikaci, třídění a zařazování kvalifikací a jejich uznávání a certifikaci, která potenciálnímu zaměstnavateli plnohodnotně prokazuje kvalifikovanost v daném oboru rovnocennou počátečnímu vzdělávání. NSK nenahrazuje stávající kvalifikační a vzdělávací systémy, ale snaží se o jejich provázání, zastřešení a zprůhlednění. Umožňuje také srovnání našich národních kvalifikací s kvalifikacemi stanovenými a popsanými v jiných evropských státech. NSK, její struktura, způsob vytváření a schvalování i procesy jejího využívání jsou stanoveny na základě zákona č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání. V současné době získalo osvědčení o dílčí kvalifikaci více než 6 000 lidí. Kvalifikační standardy jsou vytvořeny pro více než 300 dílčích kvalifikací a tvoří se stále nové. Certifikace zatím probíhají nejvíce v oblasti gastronomie, bezpečnostním průmyslu a zemědělství. Pro realizaci zkoušek podle zmíněného zákona je již autorizováno zhruba 100 subjektů; nejčastěji jde o školy, které jsou s problematikou lépe obeznámeny než komerční subjekty z oblasti vzdělávání. NSK je tedy vlastně jednotný státem garantovaný celorepublikový systém pravidel udělování dokladů o kvalifikaci v jednotlivých oborech, a to mimo klasický školský systém. Zájemce, který se chce profesně věnovat určitému oboru a nemá pro něj patřičný doklad ze školy, může absolvovat tzv. kvalifikační zkoušku a získat danou dílčí, popř. úplnou kvalifikaci. K získání kvalifikace se nemusí připravovat ve škole; vlastně je jedno, kde a kdy si dané vědomosti a dovednosti osvojí, třeba v kurzech, které pořádá Úřad práce ČR, ale také mnoha jinými cestami. Na závěr prostě musí obstát u jasně definované zkoušky před autorizovanou osobou. Osvědčení o získání dílčích a úplných kvalifikací (tzv. certifikáty) udělují v souladu se zákonem 179/2006 Sb. a na základě hodnotících standardů pro příslušné dílčí kvalifikace tzv. autorizované osoby, tj. instituce s právem realizovat zkoušku, splňující pro to i patřičná kritéria daná zákonem a schválená (autorizovaná) ze strany tzv. autorizujícího orgánu (zpravidla příslušné resortní ministerstvo nebo jiný ústřední správní úřad). Ministerstvo školství s dílčími kvalifikacemi dále pracuje. Definuje možnosti jejich skládání do kvalifikací úplných a zajišťuje jejich mezinárodní uznatelnost díky přiřazení do Evropského rámce kvalifikací. Shromážděné informace o požadavcích zaměstnavatelů se promítají i do programů školního vzdělávání - zatím středoškolského, ale výhledově též vysokoškolského. Završením celého procesu by pak mělo být identifikování nejproblémovějších oblastí trhu práce. Zde využívají zaměstnavatelé i podklady od nezávislých výzkumníků a následně hledají s dalšími klíčovými hráči - vzdělavateli, regionálními politiky či ministerstvy nástroje, které by mohly daný problém řešit. Prostřednictvím realizace projektů NSK a NSP se otevírá možnost v horizontu několika let celý trh práce v ČR zpružnit a zefektivnit.

Nejvýznamnější roli hrají v obou projektech sektorové rady (SR), do nichž, zaměstnavatelé vybírají své zástupce. Sektorové rady tak sdružují reprezentanty zaměstnavatelů, profesních organizací, odborů, vzdělavatelů a další odborníky na lidské zdroje v daném sektoru či odvětví se záměrem stát se mluvčím a nástrojem zaměstnavatelů při prosazování zájmů sektoru v oblasti lidských zdrojů ve vztahu ke státní správě a vzdělávacím institucím. Členové SR společně monitorují trh práce a identifikují vývojové trendy a změny, vyměňují si informace o potřebách sektoru ve sféře rozvoje lidských zdrojů, podporují vzdělávání a rozvoj odborných dovedností v daném sektoru, analyzují profesní a kvalifikační potřeby v sektoru, navrhují strukturu a vytvářejí hodnotící standardy jednotlivých kvalifikací. K prosazování potřeb konkrétního sektoru komunikují se státními a vzdělávacími institucemi, pracují na systémech NSP a NSK. Zaměstnavatelé tak mohou dlouhodobě a systematicky ovlivňovat strukturu a vývoj lidských zdrojů v daném sektoru a řešit problémy svého oboru spojené např. s dostupností a kvalitou pracovníků. První sektorová rada v České republice vznikla v roce 2005, v současné době již pracuje celkem 24 sektorových rad, které mají cca 250 členů (počet rad i členů se ještě mírně zvýší). Výstupy práce rad v jednotlivých sektorech již posuzovalo 88 expertů v roli tzv. stvrzovatelů. Celkem je nyní do činnosti sektorových rad, jimi zřizovaných pracovních skupin a expertních týmů zapojeno asi 600 odborníků. Tito odborníci tedy definují dílčí kvalifikace čili kompetence nezbytné pro výkon pracovních činností na základě popisu jednotlivých povolání a typových pozic. Současně musí sektorové rady zajistit, aby tyto certifikáty akceptovali ostatní zaměstnavatelé stejně jako vysvědčení a diplomy ze školy.

Po obšírnějším (ale nutném) úvodu nyní k tomu, jak se celá věc týká nás, knihovníků. Také knihovnické profese mají své zastoupení, konkrétně v Sektorové rada pro polygrafii, média a informační služby, i když se připravuje "přesun" do připravované Sektorové rady pro kulturu. A také skupina knihovnických expertů již připravila několik typových pozic pro knihovnické profese. Knihovnická povolání jsou totiž zatím v NSP uvedena pouze tři: knihovník, samostatný knihovník a knihovník specialista (viz http://www.nsp.cz/ - oddíl Katalog, směr Informační služby, publicistika). To opravdu nedává příliš jasný přehled o jednotlivých specializacích a vlastně ani o povoláních jako celku. Byly proto po dlouhých diskusích vytipovány pozice, které by v té či oné míře měly být opravdu identifikovatelné v (téměř) každé knihovně malým či větším pracovním úvazkem. Jde o těchto 23 typových pozic: knihovník akvizitér, knihovník katalogizátor, knihovník pracovník správy fondů, knihovník v přímých službách, referenční knihovník, knihovník v knihovně pro děti, knihovník správce digitální knihovny; samostatný knihovník akvizitér, samostatný knihovník katalogizátor, samostatný knihovník pracovník správy fondů, samostatný referenční knihovník, samostatný knihovník v knihovně pro děti, samostatný knihovník správce digitální knihovny, samostatný knihovník metodik, samostatný systémový knihovník; knihovník specialista akvizitér, knihovník specialista katalogizátor, knihovník specialista pracovník správy fondů, referenční knihovník specialista, knihovník specialista v knihovně pro děti, knihovník specialista správce digitální knihovny, knihovník specialista metodik, systémový knihovník specialista.

Přestože některé názvy nezní příliš libozvučně (je nutné dodržet formalizovanou podobu předepsanou stávající NSP), označují reálné pozice či dílčí činnosti v naprosté většině profesionálních knihoven. Existují samozřejmě ještě pozice další, pro něž se však nehodí označení "typové", protože se vyskytují ve velmi malém počtu knihoven (řádově jednotky), event. jde o pozice s mimořádně vysokou náročností na kvalifikaci a specifické kompetence, případně je jejich existence v nejbližších několika letech (ještě) velmi nejasná (nové specializace či naopak "vymírající" specializace), takže práce na nich v současné době by nebyla příliš efektivní. Výhodou NSP a NSK je, že by to měly být živé systémy, do nichž by měly postupně přibývat typové pozice či dílčí činnosti další, měnit by se mohly pozice stávající, některé pozice by mohly také postupně být vyřazovány apod.

Projekt vyžaduje popis takové pracovní pozice ve velmi sofistikované podobě. Kromě názvu a názvů alternativních (většinou anglický ekvivalent) obsahuje karta typové pozice další složky: identifikační údaje (odborný směr, podsměr, kvalifikační úroveň, nadřízené povolání a průřezové či příbuzné typové pozice), dále velmi stručnou charakteristiku, přehled vykonávaných pracovních činností, příklady z podnikatelské a rozpočtové (státní) sféry, pracovní podmínky, kvalifikační požadavky, odborné znalosti a dovednosti, měkké a obecné odborné kompetence v odlišených úrovních. Takovéto karty byly zatím zpracovány pro 6 typových pozic (tři typové pozice katalogizátora a tři referenčního knihovníka) a byly zaslány ke schválení stvrzovatelům (pětičlenné expertní skupině), následně pak top-managementu sektorových rad, pokud stvrzovatelé znění karet potvrdí, případně po zapracování připomínek stvrzovatelů.

V současné době se začíná pracovat na dalších typových pozicích a také byly zahájeny práce na definici dílčích kvalifikací. Jde o práci velmi náročnou, v níž se často velmi vášnivě ladí individuální i institucionální názory různých expertů, typů i velikostí knihoven atd. Přesto se domnívám, že jde o práci velice potřebnou, protože právě v průběhu těchto diskusí, konzultací s širší veřejností i při prvním prezentování dílčích výsledků práce zjišťujeme, jak špatně a nepřesně vlastní profese a specializace definujeme a popisujeme, co všechno se po pracovnících knihoven vyžaduje z profesí a specializací jiných, jak rychle se naše profese mění, pokud jde o požadované kompetence, jak velké jsou rozdíly ve vnímání profese a specializací v různých typech knihoven atd. A to jsme opravdu na samém začátku práce. Přes střety a kontroverzní stanoviska se pracovní tým snaží vždy dospět k (někdy bolestnému) konsensu. Výsledkem by měla být obecně akceptovatelná reflexe našich povolání ve značné (nikoli absolutní) úplnosti včetně následného popisu požadovaných kvalifikací pro jednotlivé specializace. Na to by měla navazovat autorizace subjektů schopných realizovat ověřování úrovně kvalifikací (přezkušování) a samozřejmě koncepčně propracovanější systém celoživotního vzdělávání v oboru včetně vzdělávání akreditovaného.

Pokud se bude touto optimistickou cestou další vývoj ubírat, máme šanci naplňovat část vizí a priorit, které jsou vytčeny v Koncepci rozvoje knihoven na l. 2011 - 2014 v oblasti lidských zdrojů. Zároveň bude ovšem třeba iniciovat následně změny v katalogu prací i nový pohled na profesi z hlediska ekonomického. Ale to je asi téma pro jiný článek.

Další zdroje informací:

www.nuov.cz/nsk2, www.nskonline.cz, www.nsp.cz

www.narodni-kvalifikace.cz, event. u autorky článku: zlata.houskova@nkp.cz

Veřejná zakázka Národní soustava povolání II (NSP II) navazuje na výsledky úspěšného projektu Národní soustava povolání, realizovaného v letech 2007 - 2008 a je realizována v rámci projektu Ministerstva práce a sociálních věcí, spolufinancovaného z prostředků Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR. Realizátorem je sdružení, jehož členy jsou Svaz průmyslu a dopravy České republiky, Hospodářská komora České republiky a společnost TREXIMA, spol. s r.o. Konec zakázky je v r. 2012.

První etapu vytváření Národní soustavy kvalifikací realizoval v letech 2005 - 2008 Národní ústav odborného vzdělávání (NÚOV); v roce 2009 byl zahájen projekt NSK2 pod názvem Rozvoj a implementace Národní soustavy kvalifikací. Jde o projekt Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, jehož řešitelem je opět NÚOV a i tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem. Ve veřejné soutěži bylo vybráno sdružení Hospodářské komory České republiky, Svazu průmyslu a dopravy České republiky a společnosti TREXIMA, spol. s r.o. Zakázka končí v r. 2015.

Zlata Houšková