BULLETIN SKIPStránky se neaktualizují, živá verze viz http://bulletin.skipcr.cz/bulletin/Bulletin.htm | 12011 |
||
Aktuální číslo || Archiv || Obsah || Vydavatelské údaje | |||
Děti (ne)čtouV knihovnách jako domaRozhovor s Petrou Braunovou vedl Ladislav Kurka v kavárně v pražských Arkádách dne 13.1.2011. Při svých návštěvách českých knihoven jsem pravidelně narážel na jméno Petra Braunová. Byla tu před týdnem, přijede na besedu za 14 dnů atd. A tak není divu, že ji zpovídám a že moje první otázka zní: Co Vás vede tak často do knihoven? A následuje smršť otázek a odpovědí, z kterých vybírám: Ráda jsem četla od malička, první mou knihovnou byla ta na pražském Spořilově. Mám na ni však rozporuplné vzpomínky. Knihy jsem milovala, ale knihovnice jsem se bála. Vzpomínám si, že se na knížky nesmělo sahat a vybírat se dalo jen podle seznamu. Brala jsem to bez rozmyslu podle abecedy vždy po třech, abych byla z knihovny rychle pryč. Pamatuji si, jak se moje starší sestry divily, když jsem z knihovny jednou přivlekla tři encyklopedie... Láska ke knihám a knihovnám mi vydržela dodnes. Dokonce se objevila i ta ke knihovnicím: ono se to totiž obrátilo. Začala jsem knihy psát a knihovnice se bojí mě! První moje knížka byla pro děti, později jsem začala psát i pro dospělé. V tuhle chvíli vydávám pravidelně dvě knihy ročně. Ale číst jste nepřestala? Kdepak! Dokonce se plně rozvinula moje úchylka číst několik knih najednou. Mám je poházené po bytě, takže když teď zalévám kytky, které mám na parapetu okna, čtu například Irvingův Poslední den na Klikaté řece, v kuchyni na lednici leží Balabánovy povídky, v posteli mám už několik týdnů objemnou Désirée od Annemarie Selinko a kamarádka z Plzně ví, že nesmí uklízet Gordonova Ranhojiče z konferenčního stolu, dokud ho nedočtu. Jestli se ptáte, jakou knihu čtu na toaletě, tak žádnou, protože nám tam prakticky nepřetržitě nesvítí světlo. Nějak se mi nepodařilo ani v dětech vypěstovat ty správné priority. Výměna žárovek je v našem žebříčku hodnot na posledním místě. Máte nějakou zamilovanou knihu? Desítky. Do ankety Kniha mého srdce jsem napsala Kožíkovo Město šťastných lásek, ale možná víckrát jsem četla Děti z Bullerbynu a Jarmilku a Klovanýska, které mám totálně rozškubané, a které mají v mé knihovně čestné místo. Obdivuji Gaardera, Irvinga, Fitzgeralda, Steinbecka... Tihle chlapi to fakt umí. Z českých spisovatelů mi v srdci uvízl Vladimír Neff, jeho Třináctou komnatu jsem si nedávno přečetla znovu, a vyvolala ve mně stejně zvláštní pocit jako tehdy v sedmnácti. Kolik knih jste dosud vytvořila? Čtrnáct a na letošek chystám dokonce tři. Vyjde mi Nejhorší den v životě třeťáka Filipa L., pro dospělé Klub radostí dnešního dne a doufám komická brožura pro nastávající maminky, kterou píšu společně s mou sestrou Renatou. Dostávám hodně dopisů od čtenářů a jsem pořád trochu nesvá, když mi děkují. Věřím, že ovoce nese to, že s potencionálními čtenáři mluvím o rukopisech a diskutujeme o námětech a myšlenkách, které se teprve chystám napsat. Používám k tomu nejvhodnější prostředí: knihovny. Díky autorským čtením a besedám se čtenáři křižuji republiku. Vidím v knihovnách obrovský posun od prostého půjčování knížek až k dnešnímu podílu na výchově dětí. Cením si zejména činnosti jednotlivých knihovnických Klubek. Ty ženské jsou někdy - v dobrém slova smyslu - pološílené! Dnešním dětem závidím. Vidím sama sebe v osmi letech, jak s tlukoucím srdcem stojím na šedivé chodbě přede dveřmi knihovny, počítám do pěti, pak rychle tisknu kliku a vrazím dovnitř, abych u otřískaného pultu vzala do ruky průhledné desky a prstem ukázala na tři neznámé tituly... a za pět minut byla zas venku. Kolik knihoven jste asi tak přibližně za rok navštívila? Žádné přibližně. Kdosi mě požádal, abych svoje výjezdy v uplynulém roce spočítala. Tak tedy v roce 2010 jsem besedovala 95x, od malých lidových knihoven nacházejících se třeba v podkroví nad hostincem, po ta obrovská monstra, která se dnes podobají spíše proskleným palácům. Prokristapána. Tomu nevěřím, tolik jich nenavštívila ani Zlata Houšková. Mimochodem znáte zákon Zlaty Houškové? Zákon Zlaty Houškové? Vidíte, ten neznám. Ačkoli je členkou Klubu radostí dnešního dne, který jsem založila, tak se o žádném zákonu zatím nezmínila. Že se jakékoliv celostátní knihovnické akce nezúčastní více jak 450 knihoven. A máte pro to vysvětlení? Nemám, ani já ani druzí. Snažím se tomu přijít na kloub, ale marně, a divím se tomu, ačkoliv platí, že znakem moudrého člověka je ničemu se nedivit. Alespoň vidíte, kdo s Vámi rozmlouvá. Ale vraťme se raději k Vaší tvorbě. Už se vrátil Tomáš S. z knihy Neuvěřitelné září zpět z expedice za mimozemšťany? Kdyby ano, měl bych pro Vás námět na její pokračování. Kdybyste knížku četl pozorně, věděl byste, že se nevrátil. Ačkoli přiznávám, že se málokdo nad poslední větou: "Po šťastném návratu tenhle deník zničím." takhle zamyslí. Nedávno mi napsal neuvěřitelné zamyšlení nad knihou jakýsi páťák, dokonce nakreslil jakousi myšlenkovou konstrukci. Pokračování knihy neplánuju, kromě trilogie o pubertálním Michalovi a Tereze: Borůvkové léto s Terezou, Terezománie a Princové nemyjou záchody, nemá žádná moje kniha pokračování. Málokdo ze čtenářů si uvědomuje, že pokračování knížek musím řešit s nakladatelem, nezáleží jen na mně. To druhé mne mrzí, to prvé jen potvrzuje to, co jsem řekl před minulou otázkou. (Rozhovor probíhal tak zajímavě, že chvílemi otázky kladla Petra Braunová, což ovšem u ženy a ještě k tomu u spisovatelky není až tak neobvyklé.) Opravdu? To je komické, protože turnovští si nakonec komiks vytvořili sami. Komiksů Průvodce městem pro děti a mimozemšťany, na kterých pracuji s českými výtvarníky, už vznikla celá řada. Dokonce se přidaly Průvodce pověstmi. Nápad vznikl při rozhovoru s jičínským starostou a nesmrtelnou jičínskou knihovnicí Alenkou Pospíšilovou při pasování tamějších prvňáků před třemi lety. První jičínský komiks přinesl úspěch a vzápětí dotaz Stáni Benešové, zda by něco podobného nemohlo vzniknout pro Novou Paku. Přiznám se, že když jsem přijela do Nové Paky, první co mě po vystoupení z autobusu napadlo, bylo: proboha, o čem tady budu psát? Ale zdání klame. Zjistila jsem, že je úplně jedno, jak je město velké, všude se najdou zajímavosti, o kterých se dá napsat, a zrovna ty v Nové Pace stojí za to. Po novopackém komiksu vznikly další: Chrudim, Dobruška, Havlíčkův Brod, Český Těšín a Cieszyn (pochopitelně také v polštině), Horažďovice, kde k naší radosti po čase požádali o druhý díl, zaměřený na aktivity pro děti, a první díl přeložili do němčiny, dokončujeme Brno... věřím, že uspokojíme každého, kdo se ozve. Komiks slouží jako interaktivní pomůcka pro prvňáky, dá se i vybarvovat. Naší představou je, že dítě projde město s komiksem v ruce, ideálně s paní učitelkou či rodiči, a místa, kde bylo, si vybarví, tím pádem si je i lépe zapamatuje. Některé vybarvené komiksy jsem viděla a dojalo mě to. Nakonec, i moje nejmladší dcera, kterou jsem protáhla kvůli výrobě komiksu Chrudimí, ve škole pak zaperlila, protože jako jediná ze třídy věděla, že lodní šroub vymyslel Josef Ressel, chrudimský rodák! Myslím, že tehdy její učitelce spadla brada. Jaký je zájem o jiný druh komiksu, vycházející z pověstí daného města? Každé město má své legendy, pověsti, tajemství, záhady, které přitahují, a které by mohly znát i jejich mladí obyvatelé, protože posilují jejich vztah k místu, kde žijí. Tenhle komiks je větší, náročnější, celobarevný, a tudíž dražší, což pochopitelně brzdí knihovnice v rozletu. Ale hodně knihoven o něm uvažuje, protože ho ocení nejen prvňáci, ale i starší školáci. Snažíme se v obou komiksech mentorovat vtipně, aby dítě absolutně nenapadlo, že je vlastně poučováno! Moje tři děti mě v tomhle vycvičily k dokonalosti. Já nevím, jestli jste komiksy vymyslely nebo vymysleli. Jak kdy. Autorem libreta jsem já, ale výtvarníci a grafici se střídají. Shodou náhod jsem objevila výbornou přerovskou mladou výtvarnici Barboru Botkovou, která je komiksem nadšená natolik, že díky ní a jejímu postoji dokonce můžeme snížit cenu. Asi je čas končit. Snad si naše děckařky z rozhovoru něco vyberou... Zabrzděte! Vždyť jste ze mne vymámil jeden komiks pro Bulletin SKIP! Eh, no dobrá, vlastně vám děkuji za reklamu. Pokud má některá knihovna zájem, nechť mi napíše, kontakt na mě je předpokládám už veřejně známý, naleznete ho na mých www.petrabraunova.cz. Ale moment, ještě něco... Prosím? Pokud reklama, tak pořádná. Můžete napsat i o mém pořadu Smutná Braunová? Mám snad na vybranou? O co jde? Literárně-dramatický-hudební pořad. S herečkou divadla ABC Jitkou Smutnou jsme zdramatizovaly moje knihy Kalvárie a Pozorovatelka. Snažím se Jitce sekundovat jako herečka, což není jednoduché, dokonce s ní zpívám. Jitčiny písničky, kterými nás doprovází, a které vznikly před mnohými lety, se k mému textu neuvěřitelně hodí. Máte to tam. A že s Lukášem Hejlíkem vystupuji v pořadu Listování s mou knihou Ztraceni v čase? Už si to znamenám... A že píšu scénář ke knize Ema a kouzelná kniha? Vážně...? Držím palce. Ještě něco? Hmm... určitě jsem na něco zapomněla, ale to nevadí. Dáme si ještě grog? Moc děkuji za setkání, ale už budu muset jít. Je, počkejte! Máte ještě místo, abyste napsal, že v létě chystám literárně-dramatický seminář pro děti? Eh. tak dobře. Je to tam... Ale teď už opravdu musím... A víte, že by mi nevadilo, kdybychom se za čas zase setkali? S radostí. Chcete podat ty hole? Ne... díky, já sám. |
|||
SKIP |