BULLETIN
SKIP

4
2010

Elektronická verze
Vydavatelské údaje

Atlas

Dům číslo 1, Louny. Adresa, která zní!

Městská knihovna Louny otevřela své nové prostory 1.srpna 2010 na lounském náměstí. Historický objekt původní radnice a pozdějšího soudu prošel rekonstrukcí, která jednoznačně směřovala ke kompromisu mezi respektováním historického objektu a naplněním moderních funkcí knihovny.

Myslíme si, že tento kompromis dopadl na výbornou. Knihovna, mimo svých tradičních prostor - oddělení naučné literatury, beletrie, dětského oddělení, hudebního oddělení a studovny, otevřela kongresový sál, kulturní sálek, ateliér, kavárnu, letní čítárnu a také zahájila provoz sociálně-terapeutické dílny pro mentálně postižené a duševně nemocné.

Celá rekonstrukce, včetně vybavení domu, trvala dva roky a stála necelých 50 milionů korun. Převážnou část prostředků získal zřizovatel z dotačních titulů.

Veřejná knihovna, královna veřejných domů

Knihovna jako prostá půjčovna knih nestačí. Samozřejmě je hlavním úkolem každé veřejné knihovny poskytnou vyvážený knihovní fond jako zdroj informací. Knihovny, které se soustřeďují pouze na půjčování trpí úbytkem čtenářů i návštěvníků.

Současný čtenář očekává od knihovny víc. Vyvážený knihovní fond, ovšem pravidelně obnovený, elektronické zdroje, dostatek moderní výpočetní techniky, kvalifikovaný personál a čeká i bonusy - vzdělávací programy a kulturu a zase kulturu.

Moderní knihovna musí sloužit jako komunitní multifunkční centrum, jinak šanci nemá. Lidé potřebují společnost, potřebují bezpečný prostor pro svůj volný čas.

Knihovna by měla cíleně pracovat s dětmi, mládeží a také se výrazně zaměřit na seniory.

Má-li knihovna rozumného zřizovatele, který se samozřejmostí investuje do kultury, je vyhráno. Louny mají rozumné zastupitele, knihovna dlouhodobě může rozvíjet své aktivity.

Knihovna jako fungující firma

V knihovně platí veškeré zákonitosti jako v kterékoli firmě, mohou se lišit termíny a méně se sleduje má-dáti /dal, starost o zákazníka, reklamu, vyhledávání finančních zdrojů, sledování trhu je však stejné. Potřebujeme získat volný čas lidí, to dá mnohdy více starostí, než získat jejich peníze. Konkuruje nám v podstatě každý, kdo nabízí program pro volný čas. A to je dobře. Konkurence je zdravá a posunuje dál všechny, kteří se chtějí posunout .

Třetí věk jako fenomén

Skupina seniorů roste a mění se, už to nejsou babičky se šátkem na hlavě, které čekají na smrt. Současný senior je často velmi aktivní člověk, který má čas na sebe, hledá náplň pro svůj život, hledá společnost a nové přátele.

Náš nápad uspořádat jakousi univerzitu se brzy rozrostl do neuvěřitelných rozměrů, každá středa se stala naším společným dnem, který není o konzumaci zábavy, ale o oboustranném zážitku. Stále mě mile udivuje nejen množství studentů, ale jejich chuť studovat, tvořit a aktivně žít. Jsou inspirací pro mladší a mladé, jejich přístup k volnému času je motivací a výzvou.

A tohle je právě prostor pro knihovny, smysluplně aktivně zapojit ty, kteří mají čas.Vyžadujete obrovskou týmovou souhru a velmi kvalifikovaný personál. Studenti - senioři jsou často velmi vzdělaní lidé s bohatou pracovní praxí, a to je velká výzva pro jejich lektory !

Vize a zase vize

Vize je potřeba hledat a naplňovat, nikdy ne­jsme u cíle. Naplnění jedné otevírá prostor pro druhou. V roce 2010 naplňujeme jednu velkou vizi - podařilo se nám přestěhovat knihovnu z esteticky hrůzného domu socialistického, snad ani ne, realismu do domu číslo 1. Dům, který nese číslo 1 je vždycky výjimečný - má historii, své příběhy, své prožitky. Není to jenom barák. Knihovna v centru města, krásná, nabízející jinak plynoucí čas, bezpečná a milá, s příslibem prožitku, s příslibem setkání, poznání, s chutí dávat víc a něco jiného. Není to lehké být královnou mezi veřejnými domy.

Ocenění pro lidi kolem knihovny

16. listopadu 2010 dostává knihovna vyznamenání od starosty města Jana Kernera - Počin roku 2010 za veškeré aktivity související s domem č.1. Takové malé vyznamenání v malém městě, které je však obrovskou motivací pro lidi v knihovně i kolem ní. Ocenění pro tisíce dobrovolníků, kteří knihovnu stěhovali a zařizovali, potvrzení toho, že kultura patří na výsluní rozumných zastupitelů a radnic. Zpráva o tom, že knihovny nejsou popelky.

D.B. - jak by Ivo Markvart řekl: toho času ředitelka

Dagmar Bahnerová