BULLETIN
SKIP

2
2010

Elektronická verze
Vydavatelské údaje

Děti (ne)čtou

Už 15 let (dokončení)

Milé čtenářky a čtenáři Bulletinu, členky a členové SKIP! Dostávám se ke konci svého předlouhého čtyřdílného článku o Klubu dětských knihoven (zejména proto, že náš přísný šéfredaktor mi už nedal žádné místo řka, že bych o KDK vydržela zřejmě psát donekonečna). Popravdě řečeno příliš se neplete. Klubové aktivity se totiž množí, bují, proplétají, rozvíjejí a navazují jedna na druhou tak, že jejich počet stále roste. Mohla bych psát o mezinárodní spolupráci KDK, především se slovenskými a polskými knihovnami, o společných projektech, o úspěších jeho členek např. na festivalu Prešov číta rád, kde už vystupovalo několik kolegyní se svými přednáškami či pořady pro děti (na posledním ročníku získala hlavní cenu Iveta Novotná, předsedkyně východočeského klubka, se svým pořadem o Ezopovi). Mohla bych psát o četných oceněních členek klubu, ať už v rámci SKIP nebo mimo něj (cena Nadace Českého literárního fondu zakladatelkám Noci s Andersenem, cena za informační počin MK ČR za projekt Poprvé do školy - poprvé do knihovny pro Knihovnu J. Mahena, Ceny českých knihovníků B. Blažkové, D. Kochové, M. Čápové a H. Hanáčkové atp.). Mohla bych psát také o Řádu pohádkového trička, který si vymyslely děckařky ze Dvora Králové (díky, Marto Staníková!) a čas od času jím někoho podělí. Měla bych ale také psát o spoustě administrativní a organizační práce, kterou vykonává už řadu let tajemnice KDK Stáňa Benešová z Městské knihovny v Nové Pace. Slušelo by se připomenout úžasné další aktivity v regionech, hledání společných cest k speciálním "dětským webům", vzdělávací akce, nezištné předávání scénářů, nápadů, kalendárií a dalších materiálů prostřednictvím databanky, kterou spravuje Magdalena Řeřichová z Městské knihovny v Praze, prostřednictvím konference Andersen i dalšími cestami. K článku bych měla připojit dlouhý seznam jmen, která se mi nepodařilo vměstnat do textu a připomenout zásluhy Hanky Langrové z Liberce na seminářích k dramatické výchově, předsedkyní jednotlivých klubek, ale i desítek dalších kolegyní z celé republiky - a také dvou tří kolegů, abych byla úplně spravedlivá. Ale se seznamem jmen by mě šéfredaktor Bulletinu hnal!

Pokud si dáte práci, vezmete si předchozí čísla a k jednotlivým dílům článku se vrátíte, pokud se podíváte na jeho stránky (http://www.futuranp.eu/kdk/) nebo ty starší na webu SKIP, uznáte jistě, že KDK je mimořádnou komunitou nejen jako odborná sekce SKIP, ale v mnoha ohledech v našem knihovnictví vůbec. Nejvíce vám doporučuji: najděte si čas a podívejte se na web Kamarádky knihovny (http://www.kamaradkaknihovna.cz/) do archivů předchozích ročníků. Tam o  "svých" děckařkách hovoří samy děti. Jejich slova vypovídají o tom, jaké naše knihovny pro děti jsou, co pro ně znamenají. Tato slova jsou pracovnicím a pracovníkům této náročné odborné specializace (a toto sousloví používám se vší vážností) největší, ale mnohdy - bohužel - též jedinou odměnou. KDK mimo jiné vytváří prostor, kde se i toto mění; kde je "děckařská" specializace rozvíjena, medializována, oceňována a uznávána a kde z kolektivního usilování roste i individuální pocit dobře odvedené důležité práce a vědomí sounáležitosti. Možná i to je jeden z důvodů, proč je o členství v KDK trvalý zájem. A i za to patří klubu dík.

A protože jsem během celých 15 let s Klubem dětských knihoven jeho dospívání prožívala a protože sama nejsem děckařka, dovoluji si za nás všechny ostatní popřát děckařům i celému klubu a také jeho čtvrté předsedkyní Lence Václavíkové Antošové do další patnáctky: aby jim vydržely síly, optimismus, kreativita, nadšení a dobré vzájemné vztahy. A také aby se k tomuto bulletinovskému poděkování a přání připojili nejen všichni členové SKIP, ale také vedení knihoven, jimž děckaři dělají dobré jméno a zajišťují svými spokojenými uživateli budoucnost.

ZLATA HOUŠKOVÁ