BULLETIN
SKIP

1
2010

Elektronická verze
Vydavatelské údaje

Co nového ve SKIP

Směr Kutná Hora a dál

Mgr. Gabriela Jarkulišová (J) je ředitelkou Městské knihovny v Kutné Hoře, členkou Ústřední knihovnické rady, členkou redakční rady Čtenáře a členkou VV SKIP. Ladislav Kurka (K) s ní však hovoří hlavně jako s předsedkyní komise veřejných knihoven SKIP, ale jak vidět, trochu se mu to vymklo.

K: Kolik jste letos měli v Hoře sněhu? (Rozhovor probíhal 25.2.)

J: Bylo to rekordních 64 cm. A ještě hromady sněhu na ulicích máme.

K: Ovlivnilo to návštěvnost knihovny?

J: Kdepak. Máme stálé čtenáře...

K: Vy ale nejste spokojena se současnou situací, že ne?

J: Kdepak. Co také můžete na 250m2 dokázat? Nemáme prostor pro přednášky, nemáme místo pro posezení našich čtenářů, knihovna je patrová historická budova bez možnosti výtahu, problémy maminek s kočárky a čtenářů s pohybovým handicapem neumíme řešit jinak než osobní pomocí - prostě je vytahujeme do patra vahou svých osobností a tak dál a tak dál

K: Takže připravujete stavbu nové knihovny. To je opravdu jednoduché.

J: Že zrovna Vy můžete něco takového říci. Finance, zastupitelstvo...

K: A jak jste daleko?

J : No děkuji, už docela ano. Vidět jste mohl část projektové dokumentace, máme pozemek, už víme, jak by měla budova asi vypadat.Jsme ve stádiu změny územního plánu. Spolupracujeme s firmou Projectil architekt, i ta se vyvíjí dobře. Tak teď jen aby bylo dostatek finančních prostředků z Evropy i z města.

K: Ale teď už pojďme k tomu nejdůležitějšímu v našem rozhovoru. Vy jste mladá i jako předsedkyně sekce veřejných knihoven.

J: Jako předsedkyně tedy určitě - ve funkci jsem teprve necelý rok a ze začátku jsem zápolila se značným ostychem.

K: Vy a ostych? Tak to bez komentáře. Jak jste si zorganizovala práci v sekci?

J: Máme vedení sekce s místopředsedkyní Lenkou Pruckovou (ředitelka městské knihovny v Olomouci), s tajemnicí Ladislavou Zemánkovou (Knihovnický institut NK) a andělem strážným Romanem Giebischem (dtto).

Scházíme se tak jednou za tři měsíce (Odhad, snad se i letos nebudeme ve frekvenci lišit), celá sekce se za mého vedení sešla už dvakrát.

K: A už máte vyjeté koleje?

J: My se nepohybujeme ve vyjetých kolejích, my si kolíkujeme mantinely!

K: Tak dobře. Co se vejde mezi vaše mantinely?

J: Skoro celý SKIP, protože asi 90% knihoven jsou veřejné knihovny. Uvědomujeme si roli venkovských knihoven, vytvořili jsme tedy pod vedením Dany Wimmerové podsekci venkovských knihoven. A v podstatě každá veřejná knihovna má dětské oddělení či úsek, takže chceme rozšířit spolupráci s Klubem dětských knihoven a spolupracovat i důrazněji na celostátních akcích Noc s Andersenem a Den pro dětskou knihu.

K: Teď Vám skočím do řeči. Organizujete další velkou celostátní akci Týden knihoven. A víte, co mi nejde do hlavy? Že platí většinou zákon Zlaty Houškové Čtyři sta. Já pro čtenáře tohoto rozhovoru odbočím. Ta číslovka 400 znamená stabilní a téměř nepřekročitelný počet knihoven podílejících se na Týdnu knihoven. Proč tomu tak je, že ze 6000 knihoven se takové akce účastní jen necelá desetina?

J: Připomínám, že Noci s Andersenem se už loni zúčastnilo přes osm set subjektů, aleje pravda, že mezi organizátory v místech byly též školy, kluby mládeže, a nejen od nás, ale i  ze Slovenska, Polska a Slovinska.

K: Já zase připomínám, že Dne pro dětskou knihu se zúčastnilo loni jen asi 150 knihoven. Jak najdeme nějaký recept na zlomení zákona Zlaty Houškové? Samozřejmě společný recept všech, komu záleží na prestiži českého knihovnictví!

J: Já vidím dvě cesty. Zapojit do práce i nové (nejen mladé) mladé ředitele městských knihoven a společně porušit stereotypní kanály a zaměřit se na regionální funkce, to by podle mého názoru mohlo situaci zlepšit. Nám se třeba daří v našem pověřeném regionu díky kolegyním z metodiky postupně navyšovat počet těch menším a malých knihoven, které na Vámi uváděných akcích postupně participují., berou je za své. Ale pracujeme s nimi teprve tři roky, zeptejte se za dva roky, jestli to zvládáme dál... No a zcela prioritní je pro mne postoj velkých, především krajských knihoven. A tady třeba u nás v kraji vidím ještě rezervy, a jistě jsou i jinde. Trvalý osobní kontakt s lidmi, vytrvalé "obtěžování" informacemi o tom, co se děje - to budou ty spolehlivé (náročné na čas, na náladu, na prozíravost, na načasování, na...) nástroje.

K: Je něco, na co byste chtěla , abych se zeptal?

J: No , tak třeba na to, co si myslím o členství a benefitech ve SKIPu, to je teď takové aktuální téma. Nebo na nové regály u nás, ale to zase nesouvisí až tak s funkcí předsedkyně sekce, že?

K: Dobrá , co si Vy myslíte o členství a benefitech ve SKIPu?

J: Skvělá otázka, díky. Dost dobře nechápu, proč někteří ředitelé lehce hazardují se jménem naší profesní organizace a proč třeba nevycházejí svým zaměstnancům víc vstříc, ba dokonce na ně jemně netlačí. Bylo pro mne doslova šokem, když jsem zjistila, že někteří mí kamarádi si museli vzít dovolenou (a někteří dokonce tajit před svým vedením) na poznávací zájezd po knihovnách. Z mých dosavadních zkušeností - nic nenabudí tolik, jako poznání lepšího. Některé kolegyně ředitelky se podivovaly nad faktem, že uvolňuji své kolegyně pro práci ve SKIPu (tedy pokud to běh organizace dovolí,uděláme pro to všechno), proč přispíváme z FKSP na členství. Ale věřte, kutnohorským čtenářům se to už tolikrát vrátilo zpátky v nabídce služeb, ve fundovanosti, taky v pohodě a růstu našich knihovníků. (polovina mých kolegů z knihovny jsou individuálními členy SKIPu, supeeer). Atmosféra profesního zařazení, mít možnost něco ovlivnit, to je přece skvělé. Ale souhlasím, je to mnohdy taky spoustu práce navíc. No a?

Prostě, řečeno s klasikem: je to to nejlepší, můžeme o tom diskutovat, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak to jediné,co se s tím dá dělat.
(No a k těm regálům - prosím, přijeďte se podívat. Impulzem byl právě podzimní zájezd SKIPu po švédských knihovnách. Volná záda regálů, kolečka, barevnost a hodně sezení - to teď máme a dost se nám to líbí. Bude se nám lépe čekat na tu novostavbu. Všem knihovníkům krásný den.

K: Tak to vidíte. Ta výzva z posledního odstavce nepatří mně, alespoň si to myslím, ale všem, kdo chtějí zlomit zákon Zlaty Houškové. A Vám (i nám ostatním), paní Jarkulišová, přeji, aby vznikl nějaký nový zákon, třeba Gabriely Jarkulišové, zákon Tisíce, který pak bychom mohli novelizovat, však vy všichni tušíte, jak.