Směr
Elektronické knihy v knihovnách z pohledu autorského práva
Elektronické knihy, pro něž se v knihovnické hantýrce (až příliš často) používá anglické pojmenování "e-books", nejsou jevem zcela novým, nepochybně již po nějakou dobu vývoj informační společnosti doprovázejí. Většího ohlasu však docházejí až v poslední době, kdy - jak se jeví - překonaly práh jisté nedůvěry, a to jak mezi uživateli, tak mezi knihovníky.
Nicméně, co to je "elektronická kniha"? - V první řadě tento výraz označuje digitální informační objekt, jenž je uspořádáním svého obsahu, jak jej prostřednictvím technického zařízení uživatel vnímá, obdobný tištěné knize v kodexové formě, případně ji alespoň v jisté míře připomíná; tato forma ovšem může být rozvinuta o prostředky soudobých informačních a komunikačních technologií (hypertextové záložky pro odkazy mezi různými částmi téhož objektu, jako jsou například poznámky a odkazy na literaturu, ale i záložky odkazující na jiné objekty; dále může jít o krátké zvukové či audiovizuální záznamy; komplet knihy s uživatelským rozhraním může poskytovat velkou škálu služeb - zvýrazňování, psaní poznámek, vytváření citací atd. atp.). - Elektronická kniha může vzniknout jednak převedením tištěné knihy do digitálního záznamu, jednak může být jako digitální přímo koncipována. V návaznosti na to může elektronická kniha nabývat různé podoby:
1. reprodukce předlohy, s jakou se setkáváme v běžných digitálních knihovnách knihoven
1.1. grafický soubor, jenž při svém zobrazení jednoduše reprodukuje jednotlivé stránky předlohy,
1.2 soubor textově zpracovaný postupem OCR1, obsahující vedle vrstvy poskytující vizuální zobrazení také vrstvu umožňující textové vyhledávání
2. hypertextový dokument (s případným zastoupením multimediálních prvků) zpřístupňovaný na "obecném" počítači (tedy nikoli na funkčně specifickém zařízení)
2.1. objekt uložený na pevném nosiči
2.2. objekt zakoupený od producenta do majetku knihovny (zpravidla uložený na serveru knihovny2)
2.3. objekt uložený na serveru nakladatele/vydavatele, resp. poskytovatele informačních služeb, jenž je na základě předplatného zpřístupňován on-line uživatelům knihovny
3. digitální dokument (v současnosti spíše textový3) trvale uložený na serveru nakladatele/vydavatele4, resp. poskytovatele informačních služeb, jejž je možné uložit na funkčně specifická zařízení (tzv. čtečky)
3.1. objekt je získán do trvalého užívání koncového uživatele
3.2. objekt je koncovým uživatelem získán do užívání na omezenou dobu (relativně krátkou, předem stanovenou), po jejím uplynutí je soubor již nefunkční)
Ve stručném příspěvku nelze postihnout celou šířku a hloubku autorskoprávní stránky zpřístupňování elektronických knih. Proto jen stručně:
Bod 1: Digitální kopie knih (i časopisů) se zpřístupňují on-line podle právního statusu obsahu buď jen na stanovených zařízeních knihovny, nebo také s dálkovým přístupem na "obecném" počítači. V dříve uvedené variantě lze pro uživatele zhotovit pouze kopii na papír, za niž se odvede příslušný poplatek DILIA.
Bod 2.1: Jde nejčastěji o CD-ROM či DVD. Zde je možnost zpřístupňování diferencována:
2.1.1. Součástí obsahu není záznam zvuku ani pohyblivý obraz, případný počítačový program jen umožňuje smyslové vnímání textu či statických zobrazení, uspořádání nemá povahu databáze - pak je možné takovou elektronickou knihu běžně půjčovat.
2.1.2. Pokud elektronická kniha z položek uvedených v bodě 2.1.1. obsahuje jen záznam zvuku, pak je možné ji půjčovat podle příslušné smlouvy mezi Národní knihovnou ČR a ochrannými organizacemi5.
2.1.3. Pokud elektronická kniha z položek uvedených v bodě 2.1.1. obsahuje jen audiovizuální záznam či záznam zvuku, pak je možné ji půjčovat prezenčně, vzhledem k povinnosti zabránit uživatelům v možnosti zhotovit kopii (opět kromě tiskového výstupu), pouze na zařízení knihovny a s příslušným zabezpečením.
2.1.4. V dalších případech (interaktivní dokument, uspořádání jako databáze) se dokument smí zpřístupňovat jen podle podmínek licence nakladatele.
Body 2.2. a 2.3. - Podmínky užití se řídí v plné míře podmínkami, jež jsou stanoveny v licenční smlouvě s nakladatelem/poskytovatelem.
Bod 3.1. se může týkat knihoven jen potud, pokud obsah představuje volné dílo, pak jeho užití nebude podřízeno ustanovením autorského zákona o půjčování v knihovnách (tj. § 37 odst. 2, resp. § 16). (Knihovny by stěží postupovaly tak, že by na jedno čtecí zařízení uložily dílo získané na licenci a pak by prostřednictvím takového zařízení půjčovaly - v souladu s licencí - pouze je.) Nicméně, v každém případě je na knihovnách, zda takovýmto způsobem dají k dispozici vysoký počet volných děl, jenž je v prostředí Internetu v současnosti k dispozici (jde o stovky titulů v češtině, v angličtině pak jde o počty v řádech vyšší).
Bod 3.2. V tomto případě se jedná o to, co pod pojmem "elektronická kniha" (či "e-book") chápe širší veřejnost. Pomineme-li možnost použití těchto zařízení pro zpřístupňování volných děl (viz předchozí bod 3.1.), pak podmínky jejího užití plně podléhají podmínkám licenční smlouvy od nakladatele/poskytovatele. Ty je třeba náležitým způsobem promítnout do příslušných ustanovení knihovního řádu, resp. jeho specifické přílohy.
Půjčování čtecích zařízení (tedy v rámci celého bodu 3) se bude v první řadě řídit ustanoveními občanského zákoníku (ustanovení o smlouvě o výpůjčce - §§ 659-662).
1 OCR - optical character recognition - optické rozpoznávání znaků počítačem.
2 I zde se však vyskytuje varianta: objekt je uložen na serveru dodavatele a uživatelům knihovny zpřístupňovaný on-line za příslušný servisní poplatek, odlišný od varianty sub 2.3. (nižší). Nutno zde ovšem uvést že do trvalého vlastnictví knihoven lze zpravidla získat jen textový dokument, tedy nikoli původní objekt s celou škálou jeho soudobých vymožeností (např. multimediální prvky, propojení z odkazů na literaturu na předmětné dílo, pokud je jako další digitální informační objekt producentovi k dispozici).
3 Tj. včetně statických zobrazení.
4 Nejnověji, jak se také uvádí v dalším textu, se setkáváme i s takovou službou knihoven - ovšem jen u děl volných.
Zdeněk Matušík |