BULLETIN
SKIP

4
2009

Elektronická verze
Vydavatelské údaje

Informační servis

Nová legislativa pro školní knihovny - Doporučení MŠMT k činnosti a funkci školní knihovny na základních a středních školách

Nejstarší předpisy pro školní knihovny na našem území jsou z roku 1849 (pro gymnázia), pro učitelské knihovny na obecných školách z roku 1896 (zákon o školách obecných) a knihovny pro žáky byly zakládány podle předpisu Ministerstva kultury a vzdělávání z 15. prosince 1871. Školní knihovny byly jedinými knihovnami, které v této době shromažďovaly knihy určené dětem.

Školní žákovské knihovny shromažďovaly beletrii i naučnou literaturu, učitelské knihovny obsahovaly knihy potřebné pro vyučování a další odborné vzdělávání učitelů.

Knihovnický zákon z roku 1959 zahrnoval školní knihovny jako jednu ze sítí knihoven, kterou metodicky vedla Státní pedagogická knihovna Komenského v Praze (dnes NPKK). Směrnice z roku 1963 určovala, že na každé škole bude žákovská knihovna s beletrií pro žáky a učitelská knihovna s odbornou literaturou pro učitele. Obě knihovny byly oddělené a každou vedl jeden učitel. Platnost této směrnice byla zrušena v roce 1967.

V roce 1979 vydalo Ministerstvo školství v souvislosti s novými školskými zákony Instrukci ze dne 16. Července 1979 čj.21 240/79 - 24 o školních knihovnách, která stanovovala pravidla pro vedení školních knihoven a mimo jiné přinesla i možnost sloučit žákovskou a učitelskou knihovnu do jediné školní knihovny či zřídit školní knihovnu pro více škol jako mimoškolní výchovné zařízení. Toto spojení - školní knihovna = mimoškolní výchovní výchovné zařazení - se ve školské legislativě zahnízdilo a stalo se formální brzdou rozvoje školních knihoven a jejich přeměny na studijní a informační centra škol. Řada připomínek k různým verzím školského zákona z poslední doby nebyla akceptována právě v důsledku chápání školní knihovny jako instituce pro mimoškolní výchovu a vzdělávání, která je ke škole ve stejném postavení jako školní jídelna, školní družina a podobná zařízení.

Po roce 1991 došlo v souvislosti organizačními změnami ve školství ke zrušení dosavadních předpisů a následně i k rušení školních knihoven, jejich fondy se předávaly veřejným knihovnám. Byl to důsledek zjednodušeného pohledu pedagogické veřejnosti na uplatnění informaci ve vzdělávacím systému, kdy informace byly chápány pouze ve vazbě na dosavadní nosič - knihu. Teprve projekt Státní informační politiky ve vzdělávání (SIPVZ) posunul pohled pedagogů na informace také směrem k internetu a knihovna jako centrum informací začíná získávat ve škole místo.

Vývoj školních knihoven v posledních 15 letech byl víceméně živelný. Některé školy na základě návštěv zahraničních škol začaly zřizovat studijné a informační centra s profesionálním pracovníkem, jinde se knihovny rušily, protože žáci všechno najdou na internetu.

Zákon č. 561/2004 o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) se o školních knihovnách nezmiňuje, protože v pohledu tohoto zákona je í školní knihovna činnost, nikoliv právní subjekt. Proto jsou v § 120, který definuje úkoly školských účelových zařízení, zmiňovány pouze knihovnické a informační služby.

Prováděcí předpis k této části školského zákona, který stanoví typy školských zařízení, podrobnosti o obsahu a rozsahu jejich činnosti, podmínky, za nichž lze školské služby (včetně knihovnických) poskytovat veřejnosti, organizaci a podmínkách provozu, byl vydán v roce 2005. Vyhláška č. 108/2005 Sb., o školských výchovných, účelových a ubytovacích zařízeních, se o školních knihovnách hovoří, přitom ale převážná část školních knihoven, ne-li všechny, kritérium školského účelového zařízení nesplňuje. Jsou provozovány v rámci školy a jejich činnost je součástí činnosti školy. Podrobnější předpis, který by určoval podmínky provozu školních knihoven a byl vodítkem ředitelům i učitelům, kteří většinou školní knihovny vedou, neexistoval

V květnu letošního roku se na základě domluvy MŠMT a SKIP začal připravovat text předpisu pro školní knihovny na základních a středních školách. Díky opravdu vstřícnému jednání pracovníků ministerstva bylo Doporučení MŠMT k činnosti a funkci školní knihovny na základních a středních školách (č.j. 12487/2009-20) již počátkem září zveřejněno ve Věstníku MŠMT ČR - sešit 10/2009.

Cílem doporučení, které nemá žádnou právní závaznost (nelze na jeho základě požadovat další finanční prostředky ze státního rozpočtu), je poskytnout školám metodickou podporu a pomoc při budování školních knihoven a současně poskytnout základní informace související s vedením školní knihovny. Spolu s přílohami - Návrh knihovního řádu školní knihovny a Doporučení pro vybavení školních knihoven, které uvádí 4 modely školní knihovny/Studijního a informačního centra - tvoří ucelený metodický materiál, který pedagogickým pracovníkům pomůže při budování školní knihovny i její přeměně na studijní a informační centrum. Poprvé se v materiálu tohoto druhu objevuje hodinová dotace pro vedení školní knihovny. Vzhledem k nezávaznosti doporučení je tento údaj orientační, ale vypovídá o časové náročnosti práce ve školní knihovně.

Problematika školní knihovny je rozdělena do 8 článků, z nichž každý řeší jednu oblast činnosti školní knihovny.

Základní ustanovení (článek 1) definuje školní knihovnu a okruh uživatelů, kterým může poskytovat své služby. V dalších článcích jsou stanoveny úkoly školní knihovny, její řízení a personální zabezpečení, financování, pravidla pro budování knihovního fondu a poskytování knihovnicko-informačních služeb. Zmiňuje se obecně i materiální a technické zabezpečení a poslední, osmý článek přináší informaci o metodické pomoci školním knihovnám, která se větví na informační zabezpečení, vzdělávání knihovníků školních knihoven a zajištění informovanosti a vzájemné komunikace. Vzhledem k tomu, že resort školství de facto zrušil celou síť metodických pracovišť, jsou školní knihovny závislé jak v oblasti vzdělávání, tak v oblasti metodické především na pomoci veřejných knihoven.

Vzhledem k tomu, že text před vydáním neprošel autorskou korekturou, vyskytují se v něm drobné nepřesnosti. Za hlavní považuji terminologickou nejednotnost, která vznikla v průběhu připomínkového řízení. Termín revize knihovního fondu se po připomínkách změnil nedůsledně pouze ve dvou případech na inventuru. Je pravdou, že na většinu školních knihoven se knihovní zákon nevztahuje a tak na nich účetní každoročně požadují podle zákona o finančním účetnictví inventarizaci knihovního fondu. Přesto však považuji termín revize za opodstatněný.

Ludmila Čumplová