BULLETINStránky se neaktualizují, živá verze viz http://bulletin.skipcr.cz/bulletin/Bulletin.htm |
2
|
||
Aktuální číslo | Archiv | Obsah |
Elektronická verze |
InspiraceNápady pro vás Společný příběh aneb čtenáři píší knihu... Někdy se stává, že spisovatel píše několik knih najednou. Ale aby mnoho autorů psalo jeden příběh? To už není tak obvyklé. A právě společná tvorba okořenila letošní soutěže a akce pro děti v jedné z poboček Knihovny města Plzně - v knihovně Bolevec. Každý přidá jen malý kousek, jen pár řádků k celku... Určili jsme jednoduchá pravidla: text nesmí nikoho urážet a napadat, nesmí propagovat násilí, a protože píšeme v dětském kolektivu, nesmí obsahovat vulgarismy. Jeden příspěvek by neměl přesáhnout deset vět, knihovnice může přebytečné věty vypustit. Únor 2009 - začínáme! Pozvali jsme žáky z pátých tříd a vyzvali je ke společnému psaní detektivky. Povídali jsme si o Sherlocku Holmesovi a jeho věrném příteli Dr. Watsonovi. Děti se měly vcítit do postavy detektiva a řešit případ, který byl uveden jedinou větou: Vstoupil jsem do knihovny a hned mi bylo jasné, že něco není v pořádku... Co se v knihovně mohlo stát? Jak by si slavný detektiv s případem poradil? Objevily se různé nápady, ostatní jsme nechali na páťácích. Do konce března měli děvčata a chlapci přinést kolektivní práce. A jak to dopadlo? Z pěti donesených detektivek byla pouze jedna společným dílem dvou dívek. Ostatní žáčci neunesli muka spolupráce a napsali příběhy sami. Tato forma společné tvorby se tedy neosvědčila. Březen 2009 - nová varianta Stejnou úvodní větou začalo "psaní na knihovnickém pultě", tedy přímo v knihovně. Děti (různého věku) přicházejí, přečtou si, co vytvořili jejich předchůdci a pokud mají chuť, doplní text třemi až deseti větami, které musí logicky navazovat. Autoři píší na úzké proužky papíru, které se lepí pod sebe. Tato podoba se ujala a trvá dosud. 17. 3. 2009: Dvanáctiletý Honzík Ch. vchází do knihovny a raduje se, že dnes přímo srší nápady, jen je "hodit" na papír... (Takže všechno je v pořádku!) Duben 2009 - a zase trochu jinak Abychom neomezovali dětskou fantazii předepsaným literárním žánrem, mohou naši začínající spisovatelé přinést do knihovny jakýkoliv vlastní text. Začátek příběhu nesmí být delší než deset vět a děj musí začínat v knihovně. 10. 4. 2009: "Mohl bych se vás zeptat na jednu knihu?" zeptal se Tom. Byl v knihovně deset minut a to, co hledal, nenacházel. "Jmenuje se USAČ JORTS." (Název znamená STROJ ČASU.) "Jak jste se o ní dozvěděl? Nikdo o ní neví!" změřila si ho pronikavým pohledem knihovnice... (Jakub Š., 10 let). Text byl přepsán na počítači, zkopírován a předán dalšímu zájemci... Původně děti dostávaly práci domů, aby měly čas a klid na přemýšlení. To však nevyhovuje současnému tempu, účastníci projektu se vraceli za hodinu, za deset minut s dopsaným dějem a vyžadovali předání putovní stránky dalším autorům. V současné době přicházejí děvčata a chlapci i několikrát denně, aby zjistili, jak se příběh vyvíjí, aby ho posunuli dál. Dá se říct, že třetí forma psaní se velmi přiblížila druhé - "psaní na knihovnickém pultě". Společné psaní dětských čtenářů zdárně pokračuje. A tak se v naší knihovně odvíjejí čtyři napínavé příběhy, jejichž smysluplnost a pointu odhalí teprve budoucnost. Mgr. Eva Procházková
|
|||
|
SKIP |