BULLETIN
SKIP

2
2009

Elektronická verze
Vydavatelské údaje

60 let a PhDr. Vít Richter

Většina z nás tráví nebo trávila podstatnou část svého života v zaměstnání, takže si jistě uvědomuje, co to znamená mít (nebo také nemít) dobrého šéfa. Takový vedoucí, ředitel nebo představený vám dokáže zcela změnit vztah k práci, k instituci;  tak či onak ovlivnit vaši každodenní náladu; může vám způsobit žaludeční vředy a neurózu, nebo naopak umožnit seberealizaci, posílit sebevědomí, může vás negativně i pozitivně finančně stimulovat atd. atd. Zkrátka dobrý šéf je pro pracujícího požehnání - anebo pohromou, samozřejmě.

V poslední etapě své pracovní kariéry jsem měla to štěstí, že jsem se potkala s opravdu dobrým šéfem, a to vlastně hned šéfem dvojnásobným, takže vím, o čem mluvím. Pozor! Dobrý šéf pro mne není ten, kdo přimhouří oko nad mým lajdáctvím, kdo mi toleruje ležérní vztah k pracovní době a plnění úkolů nebo kdo mě protěžuje na úkor ostatních kolegů! Tohle všechno je příjemné jen do určité míry a ve výsledku to vlastně přináší jen pofidérní krátkodobý profit. Dobrý šéf podle mne znamená být velkorysý, znát cenu svého podřízeného (či spíše kolegy), dokázat ocenit dobrou práci, stimulovat a dávat impulsy, poskytovat lidem prostor k vlastní iniciativě, podporovat dobré nápady a projekty, být uvážlivý, kooperující, respektovat druhé, být vstřícný, chápavý a samozřejmě také odborně "mít na to".

Po tomto dlouhém úvodu chci už zcela stručně říci, že takovým dobrým "dvojitým" šéfem byl a je pro mne již 11 let Vítek Richter. Dvojitým proto, že je mi nadřízeným jednak v práci, jednak jako tajemnici i ve SKIP.  V posledních dnech jsem na svého šéfa myslela mnohem častěji, protože oslavil své (neuvěřitelné) šedesátiny. A uvědomila jsem si, že mám povinnost sdělit či připomenout to, jaký je, také jeho dalším "vzdálenějším" kolegům.

PhDr. Vít Richter patří nepochybně k nejvýznamnějším osobnostem současného českého knihovnictví. Má zásluhy o rozvoj oboru, které si často neuvědomujeme, ba dokonce je ani neznáme. Profesně je téměř celoživotně spjat s Národní knihovnou ČR, kde pracuje od roku 1971. Prošel řadou pracovních pozic a poznal provoz knihovny jako málokdo. Při zaměstnání vystudoval na FF UK, v roce 1980 získal doktorát. (Mimochodem jednou z jeho mimořádných vlastností je, že se studiem vlastně nikdy neskončil. Mohl by sloužit jako živoucí reklama na celoživotní vzdělávání. Znám málo lidí, kteří tak intenzivně  a  takovém rozsahu sledují a čtou odbornou literaturu...)

Po roce 1989 se jako ředitel útvaru služeb NK let dostal do top- managementu instituce; tedy téměř na vrchol profesní kariéry. A přesto přijal pracovní nabídku na riskantní a nesnadný úkol - první velkou stavební akci v českém knihovnictví po roce 1989 - přestavbu, resp. výstavbu centrálního depozitáře v Hostivaři (CDH). Nebyly téměř žádné zkušenosti s tímto typem stavby, nebylo příliš kde se poučit, s kým se poradit. Vítek stavbu dovedl ke zdárnému konci (1995) a depozitář znamenal na desítku let řešení žalostné prostorové situace knihovny, čímž - zdá se - jeho poslání ještě zdaleka neskončilo. S odstupem času se může význam této stavební akce zdát menší, než ve skutečnosti byl (už patnáct let se u nás staví či přestavují nové budovy knihoven), ale právě stavba CDH tento pozitivní trend odstartovala. Zdálo by se, že po takovém úspěchu a v pozici ředitele CDH je čas na odpočívání na výsluní. Jenže další zvláště charakteristickou vlastností Víta Richtera je, že se pouští stále do nových věcí a změny ve svém profesním životě považuje za příležitost, ne za hrozbu... A tak se v roce 1998 stal ředitelem odboru knihovnictví. Tentokrát jde především o koncepční a manažerskou práci ve vztahu k  jiným knihovnám i oboru jako celku, o legislativu, vyjednávání s politiky a veřejnou správou, spolupráci s partnery z komerční i neziskové sféry atd. atd. Odbor (dnes Knihovnický institut) se pod jeho vedením změnil v dynamické a moderní poradenské, metodické, vzdělávací a koordinační pracoviště s moha úkoly a širokým záběrem.

V roce 1998 byl Vít Richter také poprvé zvolen předsedou SKIP na valné hromadě v Plzni. Je jím dodnes a SKIP se stal jeho dalším životním údělem. Však také stál jako zástupce mladé generace po boku zkušených členů z přelomu šedesátých a sedmdesátých let u jeho obnovení. Jak se SKIP pod jeho vedením posledních jedenáct let mění a čeho se podařilo dosáhnout, vnímá asi každý z nás. Zkusme si však přesto připomenout...

Vítek byl hlavním iniciátorem vzniku programů VISK (zejména prvotního ICEKNI); dodnes nejsou jeho úsilí a zásluhy o internetizaci českých veřejných knihoven doceněny. Jako předseda SKIP a ÚKR nelehko a s nošením vlastní kůže na trh prosazoval zájmy knihoven v "bojích" o  novou podobu legislativy (Knihovní zákon, v posledních letech Autorský zákon, standard veřejných knihovnických a informačních služeb, v současné době iniciace MŠMT v zájmu školních knihoven ad.). Zasloužil se o "záchranu" regionálních funkcí při reformě veřejné správy; přesvědčil knihovny, aby vstoupily do kampaně Březen - měsíc internetu, přišel s nápadem na uspořádání velmi úspěšné ankety Moje kniha i  na připojení knihoven do probíhající akce Kniha mého srdce; stál u zrodu časopisu GrandBiblio (vzpomíná si dnes ještě někdo na to, jaké dramatické a pochybovačné diskuse kolem zrodu časopisu probíhaly?) i soutěže Biblioweb; je zakladatelem a hlavním organizátorem tradiční konference Archivy, knihovny a muzea v digitálním světě; má osobní zásluhy na tom, že existuje (a vyvíjí se) webová prezentace SKIP a několik oborových e-konferencí; podpořil vznik ceny Knihovna roku i její prosazení jako ceny MK ČR (každoročně naléhavě vyzývá k nominacím kvalitních projektů a produktů na informační počin roku); organizoval pomoc i sbírky na podporu knihoven postižených povodní; z jeho iniciativy vznikla databáze informací o stavbách a rekonstrukcích knihoven v ČR; z jeho jednání s některými firmami a podnikatelskými subjekty vzešla nejen finanční podpora SKIP, ale mnohé (často nevyužité) výhody pro knihovny (Anopress, Ceiba, 3M, AiP, LANius, nakladatelství a ydavatelství a mnoho dalších); jeho prostřednictvím SKIP vstoupil a podílí se na udělování cen Magnesia Litera; zastupuje SKIP v Českém komitétu Modrého štítu; stovky hodin práce nechal na nejrůznějších koncepčních materiálech (Koncepce rozvoje knihoven, Kulturní politika ad.), které v různé míře ovlivňují situaci v oboru i  jednotlivých knihovnách.

Za Vítova předsednictví vzrostla členská základna SKIP postupně o 200 členů, byla vydána řada publikací včetně Kodexu etiky českých knihovníků, navázány četné zahraniční kontakty, realizovány stovky vzdělávacích, společenských i propagačních akcí, regionálních, národních i mezinárodních projektů; bohatě se rozrostl spolkový život, oficiálně je oceňována činnost jednotlivců (Ceny českých knihovníků, připomínka zásluh zakladatelů SKIP aj.); SKIP se stal respektovaným partnerem decizní i komerční sféry a také mnoha neziskových organizací.

Zkuste připočítat permanentní jednání s autorskými ochrannými svazy, vydavateli a  producenty, ministerstvy, knihovnami ad., organizační a řídící činnost ve SKIP, činnost přednáškovou a publikační (narychlo udělaná rešerše publikační činnosti má více než 300 záznamů), vedení redakční rady Čtenáře, předsednictví ÚKR a pochopíte, že obdivuhodnou vlastností kolegy Víta Richtera je také mimořádná pracovitost.

Vítek s oblibou říkává, že nejtěžší disciplínou v našem oboru je spolupráce. Ví, o čem mluví. Velmi často zůstává ve svých snahách a vizích osamocen a opuštěn kolegy, na něž spoléhal. Jeho (často nepochopené) úsilí o společný postup, konsensuální vnímání společných zájmů a potlačení zájmů osobních působilo vždy výhradně ve prospěch společného cíle. Jeho profesionalita, kolegialita, demokratické smýšlení, hluboký smysl pro spolupráci a osobní nezištnost jsou vlastnosti, jež má nejen dobrý šéf, dobrý předseda spolku, dobrý knihovník, dobrý manažer, ale především dobrý člověk. Což jsem vlastně měla říci hned na začátku. A ještě že nám dobře zraje - jako víno...

Zlata Houšková