BULLETIN
SKIP

1
2009

Elektronická verze
Vydavatelské údaje

Co nového ve SKIP?

Cesta z Prahy do Olomouce trvá vlakem jen dvě hodiny

Roman Giebisch (G) se stal ve 20 leté historii SKIP prvním placeným zaměstnancem našeho svazu. Čtenářům Bulletinu SKIP ho představuje Ladislav Kurka (K).

K: Jak jste se dostal ke knihovnictví?

G: Knihovnictví jsme měli v rodině, moje máma pracovala dlouhá léta ve Vědecké knihovně v Olomouci, ale já vystudoval na PdF UP v Olomouci český jazyk a literaturu v kombinaci s hudební výchovou a teorií. Co si pamatuju, tak jsem chtěl vždycky učit děti a pracovat s mládeží. Po ukončení vysoké školy jsem nastoupil i díky současné ředitelce Ing. H. Študentové do VKOL k výkonu náhradní vojenské služby a už jsem tam zůstal. Nejprve jsem pracoval osm let jako vedoucí Oddělení správy a ochrany fondů VKOL a dalších pět let jsem věnoval regionálním funkcím knihoven Olomouckého kraje jako krajský metodik.

K: A proč jste nezačal učit nebo hrát?

G: Podařilo se mi oboje. Už na vysoké škole jsem začal hrát na housle v cimbálové muzice a jezdil jsem po světě s folklórním souborem Haná z Velké Bystřice, ale abych ten folklór vyvážil, tak jsem hrál i v souboru Ensemble Damian, který se věnoval interpretaci barokní hudby na dobové nástroje. Protože mám rád kolektiv, tak jsem se věnoval sborovému zpěvu v církevním sboru u sv. Mořice v Olomouci a abych tu klasiku opět vyvážil tak jsem zpíval i soudobou produkci současných skladatelů v slavném olomouckém sboru Žerotín. Jsem narozen ve znamení Vah a tak stále něco vyvažuju. Práci v knihovně jsem si začal časem vyvažovat postgraduálním studiem hudby u vynikajícího folkloristy prof. PhDr. Pavla Klapila, CSc. na UP v Olomouci. Doktorát jsem ukončil prací na téma evaluace učebnic hudební výchovy. K učení jsem se přeci jen dostal i v knihovně při přednáškách o základech informačních technologií nejen knihovníky, ale i seniory v rámci programu NPPG apod.

K: A jak jste se dostal ke SKIP?

G: Někdy po roce 2000 mne požádala tehdejší ředitelka VKOL Dr. Nádvorníková, abych se za knihovnu angažoval ve Svazu. Postupně jsem se stal členem regionálního výboru, kde jsem dělal tajemníka - tak to začalo a postupovalo.

K: V posledních letech se s Vámi setkávali lidé v terénu - měl jste na starosti regionální funkce, na papíře - byl jste redaktorem KROKu, a na jednáních - jste členem VV SKIP. A najednou změna. Proč jste přešel do Prahy?

G: Na to odpovím stručně. Byly to především osobní důvody, ale upřímně vám musím svěřit, že pracovat se špičkami našeho oboru jako je V. Richter, Z Houšková, L. Kurka a mnoho dalších vynikajících kolegů je pro mne osobně, jako pro rodilého pomalého Hanáka, velmi stimulující. Nejhůře nese můj přesun do Prahy máma a tak jsem si dovolil vám navrhnout název našeho rozhovoru "Cesta z Prahy do Olomouce trvá vlakem jen dvě hodiny", to je věta, kterou poslední dobou nejčastěji používám v naší soukromé rodinné komunikaci.

K: A s KROKem to bylo jak?

G: Co se týká časopisu KROK VKOL, tak si myslím, že se jeho úroveň dostala opravdu velmi vysoko a to především díky její šéfredaktorce PhDr. H. Veličkové a spolupráce s ní a s celou redakční radou mi velmi chybí. Opravdu citelně mi chybí můj přítel PhDr. M. Kvapil, člen redakční rady, který svým nedávným odchodem do důchodu opustil české knihovnictví a oženil se. Doufám, že mi jej a další přátele vynahradí práce pro Biblio, Knihovnu plus a především Bulletin SKIP.

K: Tak využijeme stránek našeho časopisu a oba Milošovi pogratulujeme. Na valné hromadě v Olomouci se složitě debatovalo o zřízení placené funkce tajemníka SKIP, na tu jste měl nastoupit Vy, ale ono se to nějak zvrtlo. Jakými peripetiemi prošla celá záležitost?

G: Pro SKIP pracuji v rozsahu poloviny úvazku.

K: Takže jste výkonným tajemníkem SKIP (máme to vůbec ve stanovách?) a Vaši práci je možné charakterizovat jako administrativně organizační. Co si pod tím mají členové SKIP představit?

G: Uplynulé dva měsíce byla mojí největší "kamarádkou" Kamarádka knihovna, zpracovat 14 000 dětských vysvědčení knihoven byla velmi zajímavá zkušenost pro knihovníka, který s dětmi nikdy nepřišel do styku, protože VKOL má uživatele až od 15 let. Teď se věnuji kampani Týden čtení, o víkendech zpracovávám výroční zprávu SKIP, ale nejvíce mne zaměstnává příprava akce Kniha mého srdce. Organizační práce totiž není vidět, dokud je vše v pořádku, až cokoliv zaskřípe, tak si jí lidé začnou všímat. Je to jako s metodickou prací v knihovnách. Kdo se jí nikdy nevěnoval, tak nechápe, co za tím vším vězí. Byl jsem velmi šťasten, že vloni získala titul Knihovna roku 2008 OK Pavlovice u Přerova z Olomouckého kraje a nebyla to náhoda, protože v uplynulých letech vždy na předních místech v celostátním kole Knihovny roku bodovaly obecní knihovny z našeho kraje.

K: Nejvíce se asi Vaším nástupem ulevilo Zlatě Houškové. Když už se nevěnujete redakční práci pro časopis KROK, budete se nyní jako člen redakční rady Bulletinu SKIP výrazně věnovat tomuto časopisu? Třeba jako zpravodaj pro kampaň Kniha mého srdce?

Pozorný čtenář si všimne, že otázka zůstala bez odpovědi, i když jako šéfredaktor říkám, že články pro Bulletion SKIP má Roman odevzdané.

K: Rád bych se zeptal na Vaše koníčky

G: Jsem výrazně zaměřen na veškeré kulturní aktivity a těch Praha nabízí nepřeberné množství. V životě jsem nebyl na koncertě České filharmonie, díky NKP jsem teď v Rudolfinu slyšel již dva vynikající koncerty. Ale abych nemluvil jako nová pražská "naplavenina" jak vy říkáte lidem, kteří se přistěhují do Prahy, Olomouc je pro mne stále jedno z nejkrásnějších měst u nás, vždyť je to druhá největší městská památková rezervace po Praze a kulturních možností nabízí mnoho. Velmi mne potěšila anketa v posledním Reflexu o nejvlivnější osobnost českého výtvarného umění. Malíř A. Sládek zde jmenoval "ředitele Muzea umění v Olomouci Pavla Zatloukala, který způsobil, že v Olomouci se vždycky vyplatí vystoupit z vlaku". Tak to mohu jen podepsat. Takže znovu opakuji "Cesta z Prahy do Olomouce trvá vlakem jen dvě hodiny"...

K: Co říkáte nabídce Vládi Rašky uspořádat valnou hromadu 2010 ve Vyškově? Po Brně a Olomouci by to už bylo po třetí na Moravě.

G: VV SKIP se na výjezdním zasedání v únoru ve Svitavách zabýval problematikou místa konání. Diskutovalo se o Hradci Králové, ale SVK má jen malý konferenční sál. Uvažovalo se i o Praze a Pardubicích, ale nakonec největší váhu dostala nabídka ředitele vyškovské knihovny, který už zahájil jednání k zajištění sálu a ubytování. Takoví jsme my z Moravy.

Pane doktore a nemohl by jste mi začít zase tykat, když už je ten rozhovor za námi?

K: Tak Ti děkuji za rozhovor a jak vidíš - mohl.