BULLETIN
SKIP

4
2008

Elektronická verze
Vydavatelské údaje

Co nového ve SKIP?

V regionech

SKIP 10 hlásí

Již řadu let pořádá náš regionální výbor na začátku května pro své členy studijní zájezd. Při loňské návštěvě Slovenska přijeli za námi do Kežmaroku zástupci bardejovské knihovny v čele s její ředitelkou, aby nás osobně pozvali do jejich knihovny. Pozvání nešlo odmítnout a protože jsme již jednou v Bardejove byli (2000), slíbili jsme, že určitě přijedeme.

Vyjeli jsme ve středu 30. dubna a byl nás téměř plný autobus. První zastávkou byl Liptovský Mikuláš a jeho knihovna. Slovenští kolegové nás již očekávali nejen s připraveným občerstvením, ale i s velkou ochotou seznámit nás se svou knihovnou a její činností. Viděli jsme moderní knihovnu s certifikátem od Evropské unie, jejíž finance pomáhají při nákupu počítačů pro čtenáře a další techniky. Po prohlídce knihovny a města jsme pokračovali v cestě na východ, při které jsme obdivovali krásu krajiny a především Tater.

Do Bardejova jsme přijeli večer, ubytovali se a čekalo nás setkání s ředitelkou knihovny, která nám přinesla zpracovaný program naší návštěvy.

Prvního května jsme navštívili hrad ve Staré Lubovni, kde právě probíhala ukázka cvičení s dravými ptáky. Přítomné děti projevovaly nadšení i odvahu při zapojení do akcí, ale od nás se nic takového neočekávalo a tak jsme jen se zájmem sledovali dění kolem nás. Navštívili jsme i skanzen, kde jsme obdivovali krásu lidové architektury i expozice národní školy z první republiky spojenou s bytem pro učitele. Ti do těchto oblastí přicházeli na umístěnku nejen z různých koutů Slovenska, ale i z Čech.

Poslední zastávkou dne byla návštěva Bardejovských Kúpelí, kde se s námi rozloučily naše průvodkyně - ředitelka Ľudmila Jászayová a metodička Angelika Delejová.

Další den začínal pro nás zcela mimořádně. Byli jsme přijati v historické obřadní síni městského úřadu. Přivítání představitelem města doprovázela recitace, hudba, zpěv, zápis do pamětní knihy a slavnostní přípitek. Tento akt zanechal ve všech přítomných nezapomenutelný dojem. (Vše snímala kabelová televize, což je v dnešní době zcela běžné. Zajímavostí však jistě je, že si ji na internetu v americké Atlantě zcela náhodně pustil bývalý ředitel Dušan Marcin, který nás provázel při minulé návštěvě. Ozval se a všechny známé české knihovníky zdravi) Následovala prohlídka muzeí, baziliky sv. Egídia a dalších zajímavostí tohoto královského města, zapsaného mezi světové kulturní dědictví UNESCA.

Psaní o bardejovské knihovně by vydalo na zvláštní číslo našeho Bulletinu. V průběhu let se změnila v knihovnu 21. století, využívá finanční zdroje Evropské unie, zaujme moderními metodami práce i estetickým prostředím. A za tím vším stojí knihovníci, kteří netají svou radost nad naším setkáním, ale i hrdost nad výsledky společné práce. Byla jsem ráda, že mezi účastníky zájezdu byli i zástupci přerovské knihovny, kteří mají zájem o spolupráci, která byla navázána již v roce 1976.

Vyvrcholením setkání byl společenský večer, kde prostřené stoly připomínaly svatbu. Vše bylo vlastnoručně napečeno nebo zhotoveno našimi hostiteli. Napekla i Milka Gregová, která se před lety zúčastnila knihovnických seniorů v Lipníku n. Bečvou. Při večerním posezení pronesla na adresu přítomného předsedy a tajemnice SKIP nezapomenutelnou větu: "Na to, že sú to Pražáci, jsou naozaj dobrí ludia". My sedící poblíž, jsme to i potvrdili.

Hudba hrála, zpívalo se i tancovalo a všem bylo dobře. Zúčastnil se i dlouholetý ředitel Peter Baránok, kterého jsme poznali při naší první návštěvě Bardejova. Bylo vidět, že je šťastný mezi námi a dokonce si i zatančil v kruhu svých bývalých spolupracovnic. Celý večer byl jedinečný, naplněný radostí ze života a přátelství, které nelze popsat. Uvědomovala jsem si, jak čas šíleně letí a plně jsem využívala každou jeho minutu. Vždyť někdy i ve špatných chvílích života člověk vzpomíná na to pěkné, co prožil a hned se zdá, že není vše tak zlé, jak se zdá. Při těchto úvahách se mi stále vracela vzpomínka na odpolední setkání s pracovníkem knihovny, kterého jsem kdysi poznala jako zcela mladého muže. Odhadla jsem jeho věk na 42 roků, ale přidal dalších deset. Nechtěla jsem tomu věřit a zeptala jsem se, kolik měl při našem prvním setkání. Jeho odpověď, že měl 21 roků mi vzala doslova dech. Pracně jsem vypočítala potřebné roky a pořád jsem nevěřila, že je to možné.

Vše má svůj konec a došlo k loučení. Naše slova díků neměla konce o odjížděli jsme se slibem, že bardejovské knihovníky přivítáme i v našich knihovnách. Při zpáteční cestě jsme ještě navštívili jeskyně ve Važci, pohledem vzdali hold Spišskému hradu a rychlým krokem pozdravili krásu Levoče.

Na závěr tohoto článku opakuji, co jsme řekla při našem přijetí na městském úřadě. Potvrdilo se mé dlouholeté přesvědčení a i výsledky průzkumu agentury STEM mezi občany naší země to dokazují: Jestli má Česká republika někde opravdové přátele, jsou na Slovensku. A já po své sedmnácté návštěvě Bardejova dodávám, že především na Slovensku východním.

J. Biolková