BULLETIN
SKIP

1
2008

Elektronická verze
Vydavatelské údaje

40 let SKIP

Rozhovor o vzniku a činnosti SKIP v letech 1968 - 1970
S PhDr. Jarmilou Burgetovou (B) hovoří Ladislav Kurka (K)

K: Aby všem bylo hned na začátku jasno: jmenuji Tě hlavním pamětníkem SKIP. Co Ty na to?
B: K tomu se těžko něco dodává. Beru to od Tebe s povzneseným úsměvem jako poctu, i když mne tím zároveň nutíš k  přiznání mého věku. Ale v každém případě jsem ráda, že jsem se 40. výročí založení SKIPu dožila.

K: Jak to začalo, milá pamětnice?
B: Mluvíme o druhé polovině šedesátých let. Nastalo jisté uvolnění společenské atmosféry, což vedlo k tomu, že vzrůstala odvaha vyjadřovat nespokojenost nad současným stavem "poměrů" ve společnosti. To se týkalo i nespokojenosti knihovníků s podmínkami, které existovaly pro práci knihoven.

K: A já se Tě znovu ptám, jak to všechno začalo, tím myslím, kde přišel na svět zárodek myšlenky na vznik profesní organizace?
B: Na to neexistuje jednoduchá ani jednoznačná odpověď. Na vedoucích místech působila ještě generace těch, kteří pamatovali činnost Svazu českých knihovníků z let 1945 - 1950 a přáli si jeho pokračování. V tomto duchu skupina členů Ústřední knihovnické rady (v čele se Stanislavem Štinglem) vypracovala v roce 1967 Statut Svazu knihovníků a pokusila se oficiální cestou o jeho založení. Návrh byl ministerstvem kultury i vnitra odmítnut. Ústavení spolku požadovali i knihovníci v krajích. Známá je výzva celostátního sympozia o sídlištních knihovnách, které se uskutečnilo počátkem března 1968 v Karviné. Na něm byl dokonce vytvořen jakýsi přípravný výbor.

K: Rozhodující impuls přišel však až 21. března 1968 na pražské konferenci uspořádané Kulturní správou NVP v Městské knihovně. (Rezoluce z konference na str. 29)
B: Ano, to máš pravdu. Konference měla bouřlivý průběh. Vedle referujících (R.Petráň, J.Vinárek a A.Derfl) vystoupilo v diskusi 24 účastníků, kteří hovořili otevřeně a adresně o problémech českého knihovnictví. K nejostřejším patřila vystoupení dr. Viléma Herolda, tehdejšího knihovníka ve Filozofickém a sociologickém ústavu ČSAV (mimochodem později byl zvolen předsedou pražské regionální organizace SKIP) nebo dr. Vladimíra Černého, tehdy vědeckého sekretáře ředitele Státní knihovny ČSSR. V rezoluci¹ účastníci žádali urychlené vytvoření dobrovolné zájmové knihovnické organizace. Vyzvali přípravný výbor, aby urychleně projednal založení Svazu a doporučili, aby svolavatelem přípravného výboru se stala Státní knihovna ČSSR, jmenovitě její ředitel dr. Josef Vinárek. Tím byl proces odstartován.

K: Euforii poté vystřídala úmorná hektická práce končící, zpracováváním návrhu stanov.
B: Aspoň v krátkosti o tom, co bylo dál. 19.dubna 1968 byl ustaven přípravný výbor Svazu knihovníků a informačních pracovníků se zástupci všech českých krajů, typů a sítí knihoven, bibliografických a informačních pracovišť, bylo zvoleno pracovní předsednictvo, předseda a tajemník. Předsedou se stal Jiří Cejpek a tajemnicí Jarmila Burgetová². Bylo vydáno "Prohlášení ke knihovnickým, bibliografickým a informačním pracovníkům³", které chtěl Svaz na jednotné bázi sjednocovat. Bylo přijato rozhodnutí používat název Svaz knihovníků a informačních pracovníků. Tím jsme chtěli vyjádřit vůli sdružovat jak knihovníky, tak i informační pracovníky bez ohledu na jejich resortní příslušnost. Dvě pracovní skupiny jmenované na zasedání přípravného výboru dostaly za úkol vypracovat do září návrhy stanov, organizace a programu činnosti Svazu. Časopis Čtenář velkou měrou pomohl k šíření všech svazových dokumentů a zpráv. Už 12.července 1968 jsme odevzdali na ministerstvu vnitra návrh stanov se žádostí o  registraci spolku.

K: Jak Ty osobně jsi prožívala toto období?
B: Do těchto příprav zapadla - v poválečné historii vůbec poprvé - účast zástupců českého, byť teprve připravovaného knihovnického spolku na výroční konferenci IFLA. Ta se v roce 1968 konala ve Frankfurtu nad Mohanem a zúčastnila se jí početná delegace, za přípravný výbor Jiří Cejpek, Josef Vinárek, Rudolf Málek, Antonín Derfl a já jako "pozorovatel". Shodou okolností uprostřed konference došlo 21.srpna k invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa. I po 40 letech se mi na ty dny nerado vzpomíná. Nefungovaly telefony, neměla jsem spojení s rodinou, nevěděla jsem, kde je manžel, kde syn. A to jsem ještě netušila, že právě moje účast na IFLE ve Frankfurtu a o rok později v Kodani bude hlavním důvodem (záminkou) pro mou výpověď z knihovny a zamezení dalšího "působení" v oboru, který jsem si vybrala a vystudovala.

K: Jak jste se po okupaci Československa rozhodli postupovat?
B: Předsednictvo přípravného výboru rozhodlo pokračovat v úsilí o ustavení spolku. O tom jsme informovali knihovnickou veřejnost zprávou "Z předsednictva přípravného výboru Svazu českých knihovníků a informačních pracovníků z 9.září 1968".⁴ 4. listopadu převzala delegace přípravného výboru, kterou tvořili Jarmila Burgetová, Jiří Cejpek, Rudolf Málek, Stanislav Štingl a Josef Vinárek, z rukou náměstka ministra vnitra V. Ripla (viz. foto) schválené stanovy a tím legální uznání Svazu. Listopadové číslo časopisu Čtenář přineslo ve zvláštní příloze "Materiály k ustavujícímu sjezdu Svazu českých knihovníků a informačních pracovníků" obsahující Stanovy, Program, návrh na výši ročních členských příspěvků, stať Jiřího Cejpka "Svaz jako spolutvůrce kulturní politiky", a také praktické odpovědi na otázky, týkající se členství ve SKIP.

Foto: Na vnitru, listopad 1968 - na obr. zleva: J. Cejpek, J. Vinárek, R. Málek, J. Burgetová, S. Štingl, J. Rypel

K: A pak nastala rozhodující chvíle ve přípravách profesní organizace - 11.prosince 1968 se sešel ustavující sjezd SKIP, který řídili Rudolf Málek a Jiří Vaněk.
B: Bylo to triumfální vyvrcholení všech přípravných prací. Velký sál Městské knihovny v Praze praskal ve švech. Na 400 delegátů zastupovalo více než 2 000 přihlášených členů. V předsednictvu zasedl i tehdejší ministr kultury Miroslav Galuška, který na sjezdu také promluvil. Uznal kritické připomínky knihovníků k řízení knihovnictví a přislíbil ve čtyřech bodech zásadní změny - 1) na základě rozboru stavu a činnosti jednotlivých sítí knihoven vypracovat zásady dlouhodobého rozvoje celé soustavy knihoven, 2) připravit jednotný platový a kvalifikační řád, 3) optimalizovat systém vzdělávání knihovnických pracovníků a 4) do konce roku 1969 připravit návrh nového knihovnického zákona. Byly schváleny Stanovy a podrobný Program, dále byl zvolen jednatřicetičlenný ústřední výbor, jedenáctičlenná revizní komise a v druhém kole předsedou Svazu PhDr. Rudolf Málek. Bylo přijato Usnesení ustavujícího sjezdu s oslovením "České veřejnosti!" 

K: Poté přišla na řadu spousta organizačních úkolů s konstitucí orgánů, zvolených na sjezdu, sešel se Ústřední výbor SKIP, začalo pracovat předsednictvo, ustavovaly se územní orgány SKIP.
B: První zasedání Ústředního výboru SKIP se sešlo 15.ledna 1969 a na programu byla m.j. volba předsednictva a rozdělení funkcí. Dvěma místopředsedy byli zvoleni doc. PhDr. Jiří Cejpek (odpovědný za oblast knihovnictví a bibliografie) a JUDr. Jiří Toman (odpovědný za oblast vědeckých informací). Tajemnicí se stala PhDr. Jarmila Burgetová. Předsedou revizní komise byl zvolen PhDr. Vladimír Černý. Byly potvrzeny komise, z nichž mnohé začaly pracovat už před sjezdem, byl přijat akční plán na 1.čtvrtletí 1969. Velká pozornost byla věnována územním orgánům, protože ÚV SKIP v nich viděl těžiště svazové činnosti.

K: A začal také vycházet - v březnu 1969 - Bulletin SKIP. První dvě čísla jsi připravila Ty s Jirkou Cejpkem, další zase Ty, ale už se mnou. Když jsem se jimi při přípravě našeho rozhovoru probíral, připomněl jsem si z jeho obsahu, že v roce 1969 nám všem šlo především o to využít obrovský zájem o spolkové dění.
B: Ano, začali jsme vydávat vlastní, byť skromný svazový časopis, připravovaly se četné akce, na ministerstvo jsme vznášeli nejrůznější oprávněné požadavky. Netušili jsme, co nás v krátké době čeká. V prvním pololetí roku 1970, tedy ještě dříve než byl SKIP oficiálně zrušen, se již o normálním fungování spolku vůbec nedalo mluvit. Vše směřovalo k zániku spolku, veškerý čas jsme věnovali obraně proti nejrůznějším nařčením a obviněním ze strany ministerstva kultury, kde měl znovu posílenou pozici soudruh Jaroslav Lipovský. Ten podal již počátkem února 1970 (podle dokladů uložených a dnes přístupných v Národním archivu) ministerstvu vnitra návrh na rozpuštění SKIP. Naše obrana, obsáhlá "Analýza", kterou jsme zpracovali, nebyla nic platná. 29.září 1970 vydalo ministerstvo vnitra ČSR "Rozhodnutí"o rozpuštění Svazu knihovníků a informačních pracovníků".  Ve zdůvodnění se praví, že "Svaz aktivně podporoval politiku pravicových a antisovětských sil v r. 1968 a 1969. a jeho činnost se rozvíjela v rozporu se zájmy naší socialistické společnosti."

K: A teď přijde pro nás krušná chvilka. Většina aktérů, které jsme dobře znali a nebo ani neznali - funkcionářů byly desítky - už nejsou mezi námi, a vlastně jim ani nikdo nepoděkoval, když jsme SKIP museli v roce 1970 zrušit.Takže Vám všem, kteří jste nedožili dneška, kdy SKIP má trvalé místo na české knihovnické scéně, upřímný, byť jen symbolický DÍK.
B: S tím se mohu jen plně a z celého srdce ztotožnit.

K: Asi není nutno dodávat, že ruku v ruce s rozpuštěním spolku probíhaly i osobní postihy jeho funkcionářů. Co k tomu chceš říct?
B: Pokud jde o mne, trochu jsem to již naznačila. Pro historii uvedu ve zkratce, jak čelní funkcionáři SKIP dopadli. Předseda Rudolf Málek byl odvolán z funkce ředitele Městské knihovny v Praze, místopředsedovi Jiřímu Cejpkovi byla nejdříve zakázána pedagogická činnost, brzy však musel katedru knihovnictví a vědeckých informací UK, kde působil, zcela opustit. Já jsem dostala výpověď ze Státní knihovny ČR se zdůvodněním, že jsem "svým jednáním narušila socialistický společenský řád." S Kainovým znamením tohoto typu jsem se prakticky octla na dlažbě, dva roky jsem byla bez zaměstnání. Z dalších zmíním aspoň vyhazov Miloše Papírníka, ředitele Státní vědecké knihovny v Brně, Naděždy Ježkové, ředitelky Krajské knihovny v Ostravě, Josefa Hrubého, ředitele Krajské knihovny v Plzni, Oldřicha Drlíka, ředitele Okresní knihovny v Karlových Varech, Pavly Suché, vedoucí metodického oddělení Krajské knihovny v Plzni. Obdobný osud potkal i Josefa Vinárka, ředitele Státní knihovny ČR. Vladimír Černý, v té době jeho vědecký sekretář, byl odsunut do Městské knihovny v Praze. Postižen byl i Stanislav Štingl. Konečně i Ty jsi musel z  politických důvodů v roce 1970 ze svého místa v ÚDA odejít.

K+B: Věřme, že nic takového už nikdy nemůže potkat ani naše současníky, ani následovníky. Ale byla to doba, na kterou nikdo z nás nemůže zapomenout a snad i kvůli tomu stále ve SKIP pracujeme.

1. Rezoluce pražských knihovníků, bibliografů a vědecko-informačních pracovníků. Čtenář, 1968, č.5, s. 150-151.
   
2. Složení přípravného výboru je otištěné na závěr Prohlášení přípravného výboru Svazu knihovníků a informačních pracovníků z 3.května 1968. Čtenář, 1968, č. 6, s. 179.
   
3. dtto                            
   
4. Čtenář, 1968, č. 10, s. 315.