BULLETIN
SKIP

1
2007

Elektronická verze
Vydavatelské údaje

CO NOVÉHO?

Konference v regionech jsou za námi

Do 27.3. proběhly všechny regionální valné hromady/konference v 11 regionech SKIP ČR. Každé z nich se zúčastnil zástupce předsednictva VV SKIP.

Co bylo pro regionální konference charakteristické kromě toho, že se volily nové orgány, schvalovaly zprávy o činnosti a hospodaření, plány a rozpočty?

1. Odměňování členů regionálních organizací či významných regionálních osobností. Tradice oceňování mimořádného přínosu českému/regionálnímu knihovnictví se rozšířila do celé řady regionů. Všichni pochopili, že Cenu českých knihovníků, nechceme-li, aby devalvovala, nemůže opravdu obdržet každý. A pochopili také, že mnohdy ocenění na úrovni regionu má mnohem více lidský a kolegiální rozměr, že je chápáno skutečně jako vyjádření díků a vděčnosti za to, co bylo vykonáno. V těch regionech, kde ocenění udělují, už velmi často nejde o zásluhy "za celoživotní dílo", ale za jednotlivé počiny či několikaletou intenzívní práci ve prospěch oboru. K takovým počítám např. udělení ceny "Pražská knihovnice" kol. Bohdaně Stoklasové. Naše profese nemá právě na růžích ustláno. Je dobře, že růže (karafiáty, fialky, tulipány) a ocenění dobré práce je schopen těm nejlepším poskytnout právě SKIP.

2. Debaty o směřování SKIP v dalších letech. Samozřejmě jsme trošku otevřeli tuto problematiku jako výkonný výbor SKIP, když jsme do programu jednotlivých setkaní zařadili naše vystoupení na toto téma. Nicméně otevřelo se téma zajímavé. A ať už debaty probíhaly v rámci oficiálního jednání, nebo v kuloárech, vždy byly zajímavé. Stejně jako veřejné knihovny (= public libraries) stojí na rozcestí, z něhož je možné vydat se buď na cestu na výsluní nebo na cestu do zapomnění a možná i zániku (viz znamenitá přednáška a prezentace Dr. Řeháka na loňské konferenci Knihovny současnosti ´06), stojí možná i SKIP právě teď na křižovatce, která rozhodne o tom, zda bude i nadále stejně významnou organizací pro obor. Nabyla jsem dojmu, že na všech čtyřech setkáních, která jsem absolvovala, o tom lidé začali vážně přemýšlet. A to je dobrá zpráva. Protože ve SKIP více než kde jinde má každý z nás jeho budoucnost ve svých rukou.

3. Byly samozřejmě i věci zcela rozdílné. V některých regionech zprávy o činnosti nestačily zachytit ani zlomek toho, co vše se v regionálním SKIP událo, co stačila regionální organizace připravit, zajistit, zorganizovat. Jinde nebylo moc o čem hovořit a tak trochu se "šlehala pěna". Někde byla účast ohromná, jinde chřipky či jiné důvody účast nečekaně snížily. Někde jednání probíhalo bez vzrušení, v klidu a pohodě, tu a tam se ovšem odehrály i dramatické scény či polemiky. Ale i to je dobrá zpráva. Svědčí o tom, že SKIP je skutečně obyčejnou lidskou organizací - se všemi chybami i pozitivy, s nadšenci i laxními členy (a funkcionáři!), s jasným směřováním i tápáním a rozpaky. Asi by mě děsilo, kdyby všechno fungovalo na 100%, kdyby všichni byli příkladně aktivní a neúnavně pracovití, kdyby nebylo o čem diskutovat, oč se hádat. Ještě víc by mně děsilo, kdyby byli všichni bez zájmu a pasivní a ... taky nebylo o čem diskutovat a oč se hádat. Takže možná že charakteristické bylo zase to, že všude se sešli lidé - knihovníci proto, že se sejít chtěli.

A to je ta zpráva nejlepší. Doufám, že bude platná i do 20. června 2007. Bude totiž příležitost sejít se a mluvit spolu zase - na valné hromadě v Olomouci. Myslím, že si máme co říci.

ZH