BULLETIN
SKIP

4
2006

Elektronická verze
Vydavatelské údaje

INFORMAČNÍ SERVIS

Evropský průvodce kompetencemi v oboru knihovnických a informačních služeb

Oproti předchozímu vydání z roku 1999 se Průvodce co do rozsahu zdvojnásobil. Přesto se jedná o publikaci útlou, ale obsahem závažnou. Za velmi přínosnou považuji úvodní část nazvanou Představení Průvodce, která obsahuje úvahy o profesi knihovnických a informačních služeb, její začlenění do kontextu celkového vývoje a dále vymezení základních pojmů - kompetence a schopnosti. Zdůvodnění základních úrovní vychází z praxe států zúčastněných ECIA, především Francie. Je otázka, zda se terminologie (především termín kompetence v množném čísle na místo dosud užívaného schopnosti) prosadí i v českém prostředí.

Vlastní Průvodce obsahuje okruhy kompetencí a příklady konkrétních činností pro čtyři stanovené úrovně. Předkládané okruhy kompetencí postihují hlavní charakteristiky informační práce definující jednotlivé činnosti od jednoduchých ke komplexnějším. V české praxi se s tak detailním vymezením nesetkáváme a je asi třeba tento trend přijmout, protože podle toho, co o sobě dáme vědět, budeme také hodnoceni. Vymezené úrovně kvalifikace však považuji pro české prostředí za nepřijatelné. Jsou stanoveny takto: asistent v informačních službách (odpovídá vykonávání jednoduchých činností), technik v informačních službách (odpovídá samostatné práci v rámci informační instituce), manažer v informačních službách (umí organizovat práci druhých) a expert v informačních službách (je schopen najít řešení nového problému a vykonávat specifické úkoly). Z navržených termínů je nejproblematičtější technik, což je v českém prostřední neodmyslitelně spjato s odborníkem na technická zařízení, nikoli na informační činnost. Diskutabilní je však i vyčlenění manažera, protože v českých podmínkách málokterý vedoucí, který kromě vlastního okruhu informační práce ještě organizuje funkčnost týmu, je chápán jako manažer.

Při možné aplikaci úrovní kvalifikace narazíme na zažité rozdělení úrovní podle dosaženého stupně vzdělání - středoškolské všeobecné vzdělání, středoškolské odborné vzdělání a vysokoškolské vzdělání. Odměňování je v našich knihovnách dáno tarifem zohledňujícím právě dosažené vzdělání, podle něhož je pracovník zařazen do platového stupně a v rámci něho do platové třídy, která zohledňuje délku praxe. Velmi obtížně se prosazuje jakákoli změna, například nová struktura pomaturitního vzdělávání s několika úrovněmi (diplomovaný specialista, bakalář a tradiční magisterské studium). Z tohoto pohledu je rozvrstvení informační práce do různých kompetencí a v rámci kompetence různých úrovní nepochybně přínosem a výzvou právě pro české prostředí.

A nakonec si nemohu odpustit připomínku ke způsobu vydání Průvodce. S jistou nadsázkou upozorňuji studenty knihovnictví, že nejobtížnější jsou pro katalogizaci dokumenty z našeho oboru, protože jejich vydání skrývá nebývalá úskalí pro uplatnění katalogizačních pravidel. Je tomu tak právě v tomto případě. Autorem je korporace, jejíž název je uveden v češtině i v angličtině, dokument obsahuje soubornou titulní stránku, dále titulní stránku 1. části se souběžnou titulní stránkou části a titulní stránku 2. části opět se souběžnou titulní stránkou části. Dílo je přeloženo z dvoudílné anglické verze, jejíž název je uveden, a je přihlédnuto k francouzskému originálu, jehož název je rovněž uveden. Celý dokument má rozsah 91 stran formátu A5. Zpracování rutinního katalogizačního záznamu je z hlediska Průvodce záležitostí úrovně technik v informačních službách, tedy úrovně 2, ale zpracování záznamu Průvodce je pro svou náročností určena spíše specialistovi na katalogizaci, tedy úrovni expert v informačních službách. Je tedy reálné nebezpečí, že si důležitost svého oboru budeme zajišťovat složitostí vlastních postupů.

Mgr. Marcela Buřilová, Vyšší škola informačních služeb, vedoucí oddělení studia Služby knihoven