BULLETIN
SKIP

4
2006

Elektronická verze
Vydavatelské údaje

GALERIE

Karel Doucha (1913 - 1979)

Cituji:

l. Zemská rada osvětová, knihovnické oddělení, Praha, 14. května 1947 místnímu národnímu výboru v Chebu: Připomínáme, že podle čl. 9, zákona o veřejných knihovnách obecních z 22.7.1919 č.430 Sb., jest obec povinna pověřiti vedením knihovny knihovníka, kterým může být v knihovně určené více než 10.000 obyvatelů jmenován jen ten, kdo absolvoval aspoň střední školu neb ústav naroveň postavený a vykonal státní zkoušku knihovnickou.

2. Zápis z plenární schůze místního národního výboru v Chebu ze dne 9. září 1947:

2.3. Propůjčení a přísliby domovského práva:

K.J, přísl. SSSR s manž. a 3 nezletilými dětmi,

J.H, Mg.Ph., přísl. SSSR s l děckem,

Š.R., Polák, přísl. rumunské s rod.,

M.M., reem. z Jugoslavie,

E.M., z Mad'arska s nezletilou dcerou

2.5. Přijetí knihovníka K. Douchy do služeb. sl. poměru v II. Sl. tř. Rukopisný přípisek: Jelikož se jedná o osobu knihovníka, není možno celý případ řešiti pod zorným úhlem finanční únosnosti. Jedná se o zařízení kultůrní (sic!) a jisto jest, že MNV Cheb pro knihovnu kvalifikovanou sílu potřebuje.

2.13. Smlouva o chovu plemenného býka za Kčs 7.500,- ročně s J.K.

Bylo tehdy zcela běžné, že knihovny i tak velkých měst byly v pohraničí spravovány dobrovolnými pracovníky, kteří sice s láskou a dobrou vůlí se snažili "půjčovat" knihy, ale jedinou pomůckou v knihovně býval sešit výpůjček. Nutno připomenout, že do Chebu dorazila dvojice, kterou spojil nejen zájem o knihu a odborné knihovnické vzdělání, ale i slib manželský. A systemizované místo bylo jen jedno.

Ze vzpomínek Clotildy Douchové:

O Chebu jsme nevěděli nic, neměli jsme k tomu městu a kraji žádný vztah (on rodilý Chrudimák, ona Pražačka) - prostě terra ignota, neměli jsme ani potuchy o složitostech jednání nejvyšších a nejnižších státních orgánů, aby chebskou knihovnu vedl skutečný knihovník, a nevěděli jsme, že v r.1947 už boom poválečného zabírání skončil a že i sehnání bytu bylo pro nového přistěhovalce velkým problémem. Nebyl totiž ani lékařem, ani významnou osobností, ale jen a jen nějakým knihovníkem.

Nástup byl rychlý. "Už o vás vím", řekl dosavadní knihovník a podával klíče. "Razítko a papíry jsou ve stole. A hodně štěstí".

Všechny prostory od sklepa až po půdu byly napěchovány německými knihami jednak původní knihovny, ale hlavně konfiskáty z bytů a pracoven dřívějších obyvatel města. Cca 75.000 sv.

Knihovní fond vlastní městské knihovny se krčil v jednom regále, v přírůstkovém seznamu bylo pár popsaných stránek, všude se válely balíky darovaných a nakoupených nezpracovaných knih i s propadlými fakturami, žádné katalogy.Tristní dojem doplňovala chmurná půjčovna, kde se čtenářům podávaly knížky okénkem jako u poštovní přepážky. Jedinou pracovní pomůcku tvořil psací stroj bez diakritických znamének.

Pojem "pohraničí" měl nejen tehdy, ale mnohdy ještě i nyní trochu zlehčující, ne-li hanlivý přízvuk. Mluvilo se o "zlatokopech" a o existencích, které sem přišly skrýt pochybnou minulost. Jistě mnohá tato tvrzení byla oprávněná. Ale v knihovně jsme se setkávali s lidmi, kteří do Chebu přišli pracovat na železnici, do továren, léčit nemocné, učit děti, znovu obdělat pole. Měli jsme čtenáře vskutku zanícené, kteří s radostí přijímaly každý nový svazek, vděčně oceňovali, když jsme na ně pamatovali knihou "jejich" autora nebo jim nabídli ve správnou chvíli správnou publikaci. Děti byly veselým živlem v knihovně, vítaným a hýčkaným. Skoro po roce jsem byla přijata do knihovny i já a to jako "výpomocná síla na okamžitou potřebu."

Knihovna od této doby prošla závratným vývojem. Od roku 1954 patřila k nejproduktivnějším veřejným knihovnám.

Měl jsem na přání redakce napsat o životě a práci člověka, který větší část svého života spojil s jednou z mnoha veřejných knihoven. Na přání jeho spolupracovnice a ženy je to vzpomínka stručná.

Karel Doucha od 1. září 1947 do 30. září 1974 pracoval jako ředitel v chebské městské knihovně. Narodil se 15. prosince 1913 v rodině o mnoha dětech, vystudoval chrudimské gymnázium, právnické studium z finančních důvodů nedokončil a pracoval jako úředník pojišťovny. Výrazné sociální a národní cítění ho za nacistické okupace přivedlo do jedné z východočeských odbojových skupin, byl odsouzen k dvojnásobnému trestu smrti, přežil v očekávání popravy 14. února 1945 nálet na Drážďany a následující pochod smrti do Terezína, kde zvládl i tyfovou nákazu.

V letech 1945 - 1947 vystudoval dvouletou státní knihovnickou školu. Od 1. září 1947 do 30. září 1974, kdy byl bez udání důvodů z funkce náhle odvolán, byl ředitelem knihovny v Chebu. Patřil k výrazným osobnostem západočeského knihovnictví. Od roku 1954 patřila tato knihovna pod jeho vedením ke vzorným lidovým knihovnám v republice.

Z mnoha vyznamenání uvádíme:

- Čsl. vojenská medaile za zásluhy I. stupně v uznání vynikajících vojenských činů mimo boj, jimiž se zasloužil o Československou republiku,

- Pamětní medaile města Chebu za záslužné politické, kulturní a veřejné působení.

Zemřel 3. dubna 1979.

Karlu Douchovi a Clotildě Douchové byla v roce 2004 udělena Cena českých knihovníků, Karlu Douchovi In memoriam.

V těchto řádcích je připomínána jen v náznaku doba a složitý život lidí v ní. Oba Douchovi do historie českého knihovnictví patří jako dobrý příklad soustavné a celoživotní odborné práce v oboru, který nebývá doceňován, a v rubrice Galerie mohou tak zastoupit stovky knihovníků z nejpočetnější sítě knihoven.

Karel Seidl