BULLETIN
SKIP

3
2006

Elektronická verze
Vydavatelské údaje

KDE KONČÍ NÁPADY DĚTSKÝCH KNIHOVNÍKŮ ?

LITERÁRNÍ SOUTĚŽ V SEMILSKÉ KNIHOVNĚ

Činnost knihoven dnes již nespočívá jen v půjčování dokumentů. Zvláště v odděleních pro mládež je třeba hledat stále nové způsoby, jak děti zaujmout, jak jim nabídnout nové možnosti vyžití a podchytit jejich případný talent. Velkou pomocí je Klubko dětských knihoven, jehož prostřednictvím se knihovníci vzájemně inspirují. V rámci společného projektu "Kde končí svět" vyhlásila letos naše Městská knihovna v Semilech malou literární soutěž s názvem "Příběh na dobrou noc". Toto téma dávalo dětem jistě dostatek volnosti ve zpracování. Však také použily různé formy - příběhy, pohádky, objevily se i veršíky. Po přečtení všech 37 prací bylo zřejmé, že literární zkušenosti dětí nejsou velké, zato většina příběhů má zajímavý námět. Bylo by těžké, a především nespravedlivé, snažit se vybrat jedinou nejlepší práci . Zvolili jsme proto jiný způsob hodnocení - společné posezení při čaji. V knihovně se sešli všichni malí autoři s knihovnicemi a milým hostem - redaktorkou paní Eliškou Pilařovou. Mohli si tu prohlédnout útlý sborníček, který jsme z jejich prací vytiskli. Protože jsme jej klasicky zpracovali, budou si jej moci půjčit i domů. Děti vyprávěly o své "tvorbě", četly ukázky jednotlivých prací a společně je hodnotily. Odměnou všem bylo kromě "Řádu pohádkové tužky" především pozvání Elišky Pilařové k návštěvě redakce Českého rozhlasu Hradec Králové, která se uskuteční v září 2006. Pro děti to bude určitě zajímavé povzbuzení do jejich další tvorby. A nakonec jeden z příběhů - autorem je žák 5. třídy David Šafra.

Příběh o Vikingovi Ericssonovi

Příběh začíná v malé vesnici na pobřeží dnešního Norska. Žil zde velký Olaf Ericsson a nebyl to jen tak obyčejný Viking. Byl silný a tlustý, protože velice rád jedl a rád se pral už od svého dětství. Byl sice také trochu hloupý, ale protože každého přepral, zvolili ho raději všichni nejvyšším náčelníkem. Ale protože měl dobré srdce, měli ho jeho poddaní docela rádi.

Ericssona, tak jako každého Vikinga, moc bavilo plavit se po širém moři. Jednoho dne se vypravil s ostatními z vesnice na dalekou výpravu. Přepluli mnoho širých moří a navštívili mnoho velkých zemí. Velký Ericsson se naučil řadu cizích jazyků, nasbíral hodně zkušeností a z hloupého Ericssona se stal moudrý muž.

Jednoho krásného dne doplul se svými muži až na druhou stranu zeměkoule. Přistáli u břehů tinťongového Japonska. Krátce nato se zakoukal do malé Japonečky Sony. Každý z nich byl úplně jiný - on byl velký, ona malá, on tlustý, ona štíhlá, on byl moudrý a ona trochu, ale opravdu jen trošičku, hloupoulinká. Byla ale velmi krásná. Obdivně vzhlížela na statného Ericssona, až se do sebe zamilovali.

Nic netrvá věčně! Jednoho dne musel Ericsson odplout domů. Cestou se mu začalo po Sony strašně stýskat a tak usilovně přemýšlel, jak by spolu mohli na tu nekonečnou dálku komunikovat. Telepaticky to nešlo a tak Ericsson vymyslel mobilní telefon. Na jeho počest pojmenovali lidé tento přístroj po Velkém Ericssonovi a jeho maličké Sony.

A začali vyrábět špičkové mobilní telefony Sony Ericsson.

Na podzim knihovna chystá vyhlášení další literární soutěže. Už se těšíme na další nápady!

Mirka Vrbenská