BULLETIN
SKIP

3
2006

Elektronická verze
Vydavatelské údaje

KDE KONČÍ NÁPADY DĚTSKÝCH KNIHOVNÍKŮ ?

POZNEJ SVOU RODNOU HROUDU

Pátý ročník projektu Klubu dětských knihoven SKIP Kde končí svět? nese název Slon a mravenec aneb Velké a malé v životě a ve světě. Toto téma nás v Klubku severní Moravy inspirovalo ke společné akci Poznej svou rodnou hroudu, kterou jsme se do zmíněného projektu zapojili. Smyslem soutěže bylo vzbudit v dětech zájem o svůj region, který většinou ani moc neznají, ale také naučit je pracovat s různými prameny a informacemi.

Od ledna do května 2006 téměř 1000 dětí ze 17 knihoven (Knihovna města Ostravy, MěK Havířov, MěK Český Těšín, MěK Třinec, MěK Přerov, MěK Šumperk, MěK Zlaté Hory, MěK Krnov, Knihovna P. Bezruče v Opavě, MěK Orlová, MK Paskov, MK Vratimov, MK Dobrá, MK Bystřice nad Olší, MK Mosty u Jablunkova, MK Lipová-Lázně, MK Štěpánkovice,) "putovalo" krajem, aby poznaly jeho historii i současnost, pověsti, tradice, pamětihodnosti, osobnosti i rodáky, obce i města, kopce i nížiny. Dělo se tak prostřednictvím soutěžních otázek, kvízů, křížovek, hádanek a doplňovaček, které připravovala pracovní skupina na základě poskytnutých materiálů z jednotlivých knihoven a měsíčně rozesílala soutěžícím knihovnám s úkoly na daný měsíc. Při vyhledávání odpovědí se děti učily pracovat s literaturou, faktografickými dokumenty, internetem (ten měly k tomuto účelu zdarma) a dalšími informačními zdroji. Občas nám bylo trochu "horko", a to když nefungovala pošta nebo se do textu vloudila chybička či nám město uprostřed soutěže změnilo stránky a některé odpovědi pak nešlo najít. Zde se však ukázala kreativita našich knihovnic, které si vždy nějak poradily (i když bych nechtěla slyšet slova, která v tu chvíli padala na naše hlavy).

Všichni soutěžící si vyluštěné úkoly zakládali do svých složek a do slepé mapky vlepovali kousky puzzle, které dostávali za splněné úkoly. Na konci soutěže tak měli ucelené informace o Moravskoslezském kraji i s mapou.

Luštění doprovázely různé akce, které si přihlášené knihovny připravovaly samy, např. malování pohlednic, výroba loutek k pověstem, vyhledávání zajímavých lidí v dané obci či městě, případně rozhovor s nimi apod. Z těchto materiálů připravíme výstavu, která by měla postupně obejít všechny knihovny a následně odputovat do Prahy, kde se stane součástí celostátní výstavy k projektu Kde končí svět?

Nechtěly jsme dát dětem nic zadarmo, proto byly soutěže dost náročné a vyžadovaly určitý čas. Někdy musely přispěchat na pomoc knihovnice, mnohdy to byli i rodiče. Některé děti však přesto nevydržely a soutěž nedokončily. Ostatní byly po zásluze odměněny, většinou knihami nebo drobnými dárky od sponzorů, ve Štěpánkovicích dokonce ty nejlepší přijali a odměnili na obecním úřadě, někde byla soutěž zakončena zábavným programem.

Těm nejaktivnějším dětem jsme hned na začátku soutěže slíbili zájezd po "rodné hroudě". Jen jsme nevěděli kam. Na jarním setkání v Třinci k tomu proběhla bouřlivá diskuse, radila se i naše pracovní skupina, zvažovaly se různé varianty vzhledem k finančním možnostem. Nakonec bylo rozhodnuto, že pro děti bude nejpřitažlivější Ski areál v Mostech u Jablunkova a Archeopark v Chotěbuzi u Českého Těšína.

Ve středu 21.6. tedy vyjely dva autobusy z Havířova a z Třince, aby dopravily první skupinu na určená místa. Vše jsme měli pečlivě naplánováno, spočítáno a domluveno. S čím jsme však nepočítali, byly opravy silnic a mostů a s tím spojené nekonečné kolony. Do Mostů jsme tak dorazili s hodinovým zpožděním. Řidič třineckého autobusu ke všemu ještě zabloudil a celá skupina záhadně skončila na Slovensku, odkud se měla problém vrátit. Jen těžko vysvětlovala celníkům, co tam dělají bez dokladů s cizími dětmi. Nakonec však i oni do Mostů u Jablunkova dorazili. Mládež se hned s velkým nadšením rozprchla po celém areálu, aby si vyzkoušela různé adrenalinové sporty. Většina si užívala jízdu na bobové dráze, jiní skákali na trampolínách a ti nejodvážnější si vyzkoušeli lanové centrum. Zpočátku byly nadšené i knihovnice, ale po jízdě na dráze či balancování na laně se raději věnovaly pití kávy a družnému hovoru s kolegyněmi. Hodina určená k dovádění uběhla jako voda a my jsme se museli přemístit do Chotěbuzi.

Archeopark se rozkládá na ploše přes jeden a půl hektaru a již samotná cesta k replikám historických budov vyžaduje dobrou kondiční přípravu. Museli jsme překonat 102 schodů, což při teplotě 31°C byl přímo nadlidský výkon. Nahoře nás pak čekala prohlídka předhradí i akropole - centra slovanského hradiska. Zde si děti prolezly zemnice, ve kterých naši předkové žili, i velkou halu - shromaždiště, kde se scházeli. Zájemci si zastříleli z luku, vyzkoušeli mletí obilí na žernovu, tkaní látek či psaní na voskové tabulky.

Totéž se opakovalo ve středu 28.6., kdy stejnou trasu absolvovala druhá skupina. Obdiv si samozřejmě zasloužily všechny děti, protože po pětihodinové jízdě v nesnesitelném vedru (opět bylo přes 30°C) neúnavně skákaly na trampolínách, lezly po lanech nebo si užívaly jízdu na bobové dráze. Horší už byl pohled na knihovnice, které zmoženě posedávaly ve stínu a vypadaly, že udeřila jejich poslední hodinka. To ale netušily, co je ještě čeká. Po příjezdu do Chotěbuzi nevěřícně zíraly na schody k Archeoparku a vypadaly, že budou potřebovat první pomoc. S posledním zbytkem sil si pak prohlédly sídlo našich předků a doploužily se do autobusu, aby opět strávily nekonečnou jízdu k domovu.

Se slzou v oku a s lítostí v srdci jsem si ve 20.10 hod. přečetla sms (spíše možná SOS) od Jitky Sopperové z MěK Šumperk, že už je konečně doma. (Doufám, že si tuto pasáž pozorně přečetli hlavně všichni ředitelé a ředitelky daných knihoven a již přemýšlejí nad výši odměny těm, které se obětovaly pro blaho svých čtenářů.)

Přes různá úskalí a drobné problémy, které soutěž i zájezd provázely, si však myslím, že se nám akce podařila a že alespoň u některých dětí splnila svůj účel.

Celý projekt se mohl uskutečnit díky grantu MK ČR za finančního přispění SKIP a jednotlivých knihoven. A samozřejmě díky velkému úsilí a nasazení knihovnic, kterým tímto velice děkuji. Děkuji také pracovníkům krajského úřadu, kteří nám věnovali různé publikace ke kraji. Knihovnice tak domů vlekly nejen své zmožené tělo, ale i tašky plné tiskovin. A já jen doufám, že po takovém "zážitku" neklesne stav členské základny našeho Klubka.

Dana Kochová - vedoucí Klubka severní Moravy