BULLETIN
SKIP

3
2006

Elektronická verze
Vydavatelské údaje

NENÍ NAD "DĚCKAŘE"

S předsedkyní Klubu dětských knihoven Evou Sedláčkovou (S) hovoří Ladislav Kurka (R)

R: Přicházíte z mozkového trustu. Připomeňte nám, co to je ?!

S: Je to uskupení lidí, kteří řídí KDK, vymýšlí a organizují všechny společné akce: předsedkyně, tajemnice (S. Benešová) plus předsedkyně všech klubek, garanti celostátních akcí a samozřejmě náš dobrý duch Zlata - dohromady asi 20 lidí.

R: A co bylo dnes na programu?

S: Kromě jiného soutěž Kamarádka knihovna s upřesňováním koncepce a termínů.

R: O tom píše Zlata Houšková na dnešní třetí stránce. Kdo přišel s nápadem na takovou akci? Zlata?

S: Byla to firma 3M, která se na nás obrátila s iniciativou, že by ráda podpořila nějakou formu aktivity, v níž by byly zapojeny děti. To, jak jsme tuto příležitost uchopili, je už ale výsledkem práce mozkových buněk KDK.

R: Takže další subjekt - vedle firmy Svět knihy s akcí Rosteme s knihou - pochopil význam dětského čtenářství. Mimochodem: spolupracuje KDK na akci Rosteme s knihou?

S: KDK jako celek zatím ne, ale jednotlivé dětské knihovny nebo jejich akce již získaly záštitu tohoto projektu.

R: Toto číslo Bulletinu SKIP je ve znamení úspěšných akcí Klubek. Které Klubko považujete za nejlepší?

S: To nedokážu říci. Všechna Klubka pracují dobře.

R: Vzhledem k Vašemu mládí jsem takovou odpověď očekával. Ale vzhledem k mému stáří se s ní nemohu spokojit.

S: A já zase tak trochu očekávala Vaši odpověď. Takže Vám přece jen odpovím.

R: Tak já čekám.

S: Velmi aktivní je Klubko Východní Čechy. Považuji ho za prototyp práce v regionech. Pravidelně se scházejí, mají dokonce svoji vlajku. Vedoucí je Marta Staníková z Městské knihovny Slavoj ve Dvoře Králové. A protože je velice iniciativní a přesvědčivá, je takové i klubko. Osobnost předsedkyně vždycky hodně ovlivňuje to, jaké klubko je.

Další je klubko na Severní Moravě. Je největší co do počtu členů a rovněž velmi aktivní. Vedle současné akce Poznej svou rodnou hroudu (také se o ní píše v tomto čísle) mají propracovaný systém vzdělávání dětských knihovníků. Podobně i Klubko na Jižní Moravě. Liberecké Klubko zase umí propagovat svoji činnost, například na tamějším Veletrhu dětské knihy. A ostatním klubkům se omlouvám, že je nejmenuji. Šikovní jsou všichni a mám je moc ráda.

R: Která akce KDK je nejúspěšnější?

S: To záleží na tom, co považujete za úspěch. Podle mě jsou úspěšné všechny akce, kterými se podaří získat děti pro čtení. Jenže vy budete stejně chtít konkrétní odpověď, že? Osobně za jednu z nejúspěšnějších společných akcí považuji Noc s Andersenem. Nejen proto, kolik knihoven se do akce zapojilo, ale i proto, že přilákala zájem médií a tím pomáhá propagovat práci dětských oddělení knihoven i problematiku dětského čtenářství.

R: Máte mezinárodní kontakty?

S: Zatím ne, a možná je to chyba. Měli bychom se inspirovat jinde. A na druhou stranu, myslím, že mnozí zahraniční knihovníci by se mohli poučit u nás, vždyť Klub dětských knihoven je unikátní.

R: Co s tím budete dělat?

S: Pokusím se o nápravu. Ale prioritou pro mě v současné době je, aby KDK dobře fungoval. Chci se soustředit nejen na konkrétní práci, ale také na vytvoření dlouhodobější koncepce činnosti. Jenže teď je to trochu těžší, chybí mi kontakt s praxí a mám málo času. Ale nevzdávám se. Mám takovou představu - spíše je to zatím sen - o informačním portálu pro dětské knihovníky, který by přinášel informace o knižních novinkách a názory na ně, zkušenosti z akcí, informace ze zahraničí atd.

R: Magda Řeřichová, předsedkyně pražského Klubka, mne navedla, abych se Vás zeptal na problém klesajícího zájmu dětí o četbu.

S: Je to trend, se kterým asi nehneme, ale nebudeme nečinně přihlížet. Vždyť děti, které jsou čtenářsky gramotné, budou mít v životě jistě více šancí. Proto KDK vítá a pokud možno podporuje všechny akce rozvíjející pozitivní vztah dětí ke čtení. V podstatě KDK nedělá nic jiného než bojuje o každé dítě.

R: Jak jste se stala předsedkyní Klubu dětských knihoven?

S: S Klubem jsem se poprvé setkala v roce 1997 na báječném semináři v Poděbradech, kde mne uchvátily Bobina Blažková, Zlata Houšková, Alenka Pospíšilová z Jičína a Buchlovanky (Mirka Čápová a Hana Hanáčková z Uherského Hradiště). A bylo to. Předsedkyní jsem byla zvolena v roce 2004.

R: Mám před sebou ještě jeden úkol. Představit Vás čtenářům. Při náchodském výkonném výboru SKIP se jedna členka VV podivila nad tím, že do VV patříte, protože Vás považovala za dcerku některé účastnice zasedání. V úvodu rozhovoru je Vaše fotografie, takže sem se stručným curriculum vitae.

S: Po absolvování Střední knihovnické školy v Brně jsem měla pocit, že už všechno znám a že to musím uplatnit. Nastoupila jsem tedy do jedné sídlištní pobočky Knihovny Jiřího Mahena v Brně a po šesti letech jsem se stala vedoucí dětského oddělení v ústřední knihovně. Při zaměstnání jsem absolvovala ÚISK. V Mahence jsem mimo jiné nastartovala úspěšnou akci Poprvé do školy - Poprvé do knihovny. A musím se trochu pochlubit - byla jsem také vyznamenána - knihovnice ze Dvora Králové mi udělily Řád pohádkového trička, patřím mezi šest nositelů a jsem na to patřičně hrdá. Po deseti letech jsem knihovnu opustila a zatím jsem mimo obor.

R: A tímto trochu podivným konstatováním náš rozhovor skončil. Já tedy Evě Sedláčkové děkuji za rozhovor a nevím: mám si přát, aby se do některé knihovny rychle vrátila? Já už to vím. A co Vy?

R: Při autorizaci rozhovoru jsem dostal ještě následující tečku:

S: Apeluji touto cestou na vedoucí a ředitele knihoven, aby svá dětská oddělení povzbudili a podnítili k účasti v soutěži. Kromě prestiže a výborné příležitosti k propagaci činnosti dětského oddělení mohou získat i nezanedbatelnou finanční částku (1. místo 30 000 Kč, 2. místo 20 000 Kč a 3. místo 10 000 Kč a navíc bude oceněno ještě dalších 7 knihoven a také děti, které pošlou nejhezčí a nejzajímavější vysvědčení).

Pokud ještě váháte, odhoďte prosím zábrany. Není se čeho bát - v této soutěži nejde o to najít dokonalou knihovnu, která by splňovala všechna soutěžní kritéria (to snad ani není možné), ale hledáme takovou dětskou knihovnu, která je svým dětským čtenářům přítelem (KAMARÁDKOU). Není podstatné, zda dětské oddělení má vlastní webové stránky nebo krásné prostory (to jsou jen doplňková kritéria) - nejdůležitější je získat co nejvíce kladných hodnocení od dětí. Ne nadarmo je v seznamu hlavních kriterií spokojenost dětí na prvním místě.

V textu použity jako ilustrace fotografie ze závěrečných výletů akce Poznej svou rodnou hroudu.