BULLETIN
SKIP

3
2005

Elektronická verze
Vydavatelské údaje

SMĚR

Redakce otevírá novou rubriku. Její název je jednoznačný - bude se věnovat novým trendům v knihovnictví a informacích. Rubriku začíná úvaha ředitele Městské knihovny v Praze RNDr. Tomáše Řeháka, kterou se svolením autora přetiskujeme z výroční zprávy MKP 2004.

Od úvodního slova ve výroční zprávě se očekává, že ředitel především shrne a zdůrazní úspěchy roku minulého, poukáže na úsilí, se kterým byly překonány nemalé překážky a vyjádří optimismus do let dalších. Nuže - konstatuji, že minulý rok byl po všech stránkách úspěšný. Opět jsme překonali historický rekord počtu výpůjček a návštěvníků. Téměř jsme dokončili obnovu knihovny po povodních a výrazně jsme se zapojili do řady pozoruhodných projektů. Upevnili jsme své místo mezi významnými institucemi kulturního života v České republice. Celá výroční zpráva přesvědčivým jazykem popisuje, jak úspěšný to byl rok. A proto snad si mohu dovolit psát o něčem jiném.

Cosi mi říká, že z pohledu počtu výpůjček byl rok 2004 nejen nejúspěšnější v celé naší dosavadní historii, ale pravděpodobně i v naší historii budoucí. Ani trochu to ovšem neznamená, že by příští roky měly být méně úspěšné, než ty předchozí! Znamená to, že budou muset být úspěšné trochu jiným způsobem.

Knihovny - a veřejné knihovny nevyjímaje - se ocitají na jakémsi mezníku své historie. Ocitají se pár kroků od viditelného obzoru a naskýtá se otázka, co bude za ním. Jisté je, že činnost veřejných knihoven čekají zásadní a hluboké změny. Nastane období, kdy statistiky výpůjční činnosti budou stále méně důležitým ukazatelem výkonnosti knihovny. Služba knihovny je postavená na potřebě člověka získat informaci, kterou nemá. Jenže co to znamená "mít informaci"? Dnes je přístup k informaci stále ještě podstatně spjat s držením papírového artefaktu, na kterém je tato informace zaznamenána. Ale v blízké budoucnosti? Na papírové encyklopedie čím dál důrazněji útočí elektronické databáze. Vydavatelé novin a časopisů kladou stále větší důraz na elektronické verze svých periodik, na významu nabývají periodika ryze elektronická. Internet a jeho plnotextové vyhledávače se stávají stále respektovanějším zdrojem informací.

Jen kniha dosud odolává ve své tradiční papírové podobě. Elektronické knihy tvoří zatím zcela zanedbatelné procento knižního trhu. Mnozí si oddechli, mnozí jsou zklamáni. Jenže fenomén elektronické knihy se podle mého hlubokého přesvědčení nestal přežitým konceptem. Jen mu to déle trvá. A o to razantnější bude jeho nástup, až k němu konečně dojde.

Co mě vede k tomuto přesvědčení? Prostá ekonomická úvaha. Potřebné technologie jsou dávno dostupné, už pronikly do oblasti komerční elektroniky a nechybí mnoho k prolomení hranice do oblasti zboží pro masové používání.

Co vlastně pořád nástup této éry zdržuje? Absence elektronických textů? Jistěže nikoliv. Téměř vše, co za posledních deset i více let vyšlo na papíře, má někde archivovanou i svou elektronickou podobu. A navíc se objevují masivní iniciativy k hromadné digitalizaci starších textů. Vzpomeňme kupříkladu právě v loňském roce ohlášenou iniciativu Googlu. Ne, textů je dostatek. Jsou ale zavřené v trezorech vydavatelů. Proč? Kvůli autorským právům! Autoři se - celkem pochopitelně - bojí uvolnit digitální verze textů, dokud nebude nějak zaručena ochrana jejich práv. A že ochrana autorských práv není jednoduchá otázka, toho jsme svědky všude, kam se podíváme. Ale tak jako problémy s autorskými právy nezastavily nástup CD, nezastavily nástup DVD, nezastavily nástup MP3 a dalších technologií posledních let, tak jednoho dne najdeme nějaké rozumné uspořádání, které přinese ochranu autorských práv k elektronickým textům. A pak to začne!

Mám řadu přátel a známých, kteří říkají, že o elektronickou knihu nestojí. Že prostě papír je papír. Papírovou knížku si lze otevřít večer před spaním a pročíst si pár stránek - počítač si do postele nikdy brát nebudou. Mýlí se. Velmi se mýlí. Prostě jen nedokáží domyslet rozsah změn, které k nám vtrhnou. Představme si, že by nám někdo býval před třiceti lety vyprávěl o osobních počítačích, před dvaceti lety o Internetu a před deseti lety o mobilních telefonech a snažil se nám vysvětlit, jak tyto technologie poznamenají náš život a stanou se jeho neoddělitelnou, všední součástí. Vysmáli bychom se mu. Příliš fantaskní představa. A dnes? Naprostá většina z nás všechny tyto technologie rutinně používá. Někdo rád a někdo nerad, ale zbytí není.

Příběh elektronické knihy bude velmi podobný. Cena knihy je dnes z větší části tvořena náklady spojenými s její papírovou existencí. Nejsou to jen náklady na tisk, ale také náklady na dopravu, skladování a manipulaci. A tak je představa elektronické knihy příliš ekonomicky výhodná, než abychom ji mohli ignorovat. Kdo dá přednost papírové detektivce za trojnásobek ceny, když bude mít k dispozici komfortní zařízení pro četbu elektronickou? A s tím, jak začne čím dál více čtenářů preferovat knihu elektronickou, bude cena papírové knihy dramaticky narůstat. Až se prostě u celé řady titulů nebude vyplácet je vůbec tisknout. A pak budeme stát před volbou - buď si patnáctý díl Harryho Pottera přečteme elektronicky nebo vůbec ne.

Aby nedošlo k omylu. V žádném případě neprorokuji zánik knihy, tedy umění psaného slova jakožto nositele myšlenky. I elektronická kniha je stále knihou. Nechci tady dokonce ani prorokovat zánik papírové knihy jakožto kulturního artefaktu. Je příliš silně spjat s naším vnímáním světa. A tak papírové knihy budou vycházet ještě hodně dlouho. Ale budou představovat exkluzivní zboží, které si - v omezeném rozsahu - budou kupovat ti, kteří tím budou chtít naplnit složitější a hlubší potřebu, než jen dozvědět se, "jak to s těmi dvěma dopadlo". Většina knižní produkce ale bude vycházet elektronicky.

Co bude veřejná knihovna dělat ve světě, kde mezi autorem a čtenářem bude Síť, jejímž prostřednictvím si čtenář knihu objedná, zaplatí, stáhne a přečte? Zdánlivě paradoxně se přiblíží více k podstatě své služby! Samotná donekonečna se opakující manipulace s obrovským fondem papírových knih nyní odčerpává značné kvantum knihovnické energie, která bude moci být v budoucnu konečně naplno investována do práce knihovníka jako informačního specialisty. Prudký rozvoj informačních technologií přinese další možnosti přístupu k vědění. Orientace v dnes těžko představitelném spektru zdrojů bude stále obtížnější. Role knihovny jako vysoce odborného informačního centra, jako opěrného bodu ve stále složitějším světě bude nadále nezastupitelná. Ba více, bude to role stále důležitější a prestižnější.

Předobraz roků příštích najdeme i v hlubším pohledu na knihovnu současnou. Jaký je už dnes smysl její existence mimo toho, že se zde půjčují knížky?

Tak předně knihovna je místem vědění. Knihovna je místo, kam přicházím, když něco nevím. A situací, kdy něco nevím, přibývá. Na první pohled se může zdát, že na všechny otázky snadno odpoví můj osobní počítač připojený na Internet.

Na Internetu je doopravdy obrovské bohatství informací, ale jejich vytěžení je čím dál složitější. Zadání klíčového slova do plnotextového vyhledávače často vrátí tak děsivé množství stránek, že hledaná informace v nich zůstane skrytá podobně jako příslovečná jehla v kupce sena. Zkuste si do vyhledávače zadat třeba slovo "auto". Google mi nabídnul 228 000 000 stránek. Dvě stě dvacet osm miliónů! Kdybych každé z nich věnoval jen jednu jedinou vteřinu (a za tu dobu stejně nestihnu zjistit, jestli je to ta pravá), budu je prohlížet nějakých dvacet let. To je stejně užitečné jako žádná stránka... Schopnost klást otázky tak, abychom na ně dostali užitečnou odpověď, je práce pro informačního specialistu.

Veřejná knihovna je navíc úžasně demokratická instituce. Představuje nízkoprahový přístup k nejdůležitější komoditě informační společnosti. Nezáleží na tom, jak je kdo chudý nebo bohatý, zda je starý nebo mladý, zda má univerzitu nebo jen školu života - když potřebuje informaci, v knihovně ji může najít a knihovník mu s tím hledáním pomůže. Všichni máme zkušenost s tím, jak je stále těžší dobře se zorientovat v oboru, ve kterém nejsme "doma". Síla knihovny je v rychlosti, přehlednosti, množství a rozmanitosti použitelných zdrojů.

Knihovna je místem setkání. V knihovně se setkávají čtenáři s knihovníky, s ostatními čtenáři a s kulturním dědictvím minulosti i současnosti. V knihovně se setkáváme nejen s díly, ale i s jejich autory. V knihovně se nesetkáváme jen s literaturou, ale také s hudbou, výtvarným uměním, architekturou, dramatickým uměním a vším dalším, co kulturu tvoří. V knihovně se setkáváme i s knihovnou samou, s geniem loci v jeho nejčistší podobě. Každý, kdo do knihovny chodí, ví, o čem mluvím. Návštěva dobré knihovny v nás vyvolává pocity ne nepodobné pocitům z návštěvy divadla. Chodíme sem uspokojovat potřebu velmi hlubokou, jakkoli špatně popsatelnou. Knihovny jsou povznášející, inspirující, laskavé i přísné, povzbuzují k hledání, nabízejí odpovědi i - a to je ještě důležitější - otázky.

Mohl bych psát ještě dlouho. Ale snad tyto myšlenky stačí k tomu, abych obhájil svůj optimismus do let, kdy výpůjčky přestanou být tím hlavním smyslem existence knihovny. Knihovny se budou nadále proměňovat, budou spoluvytvářet moderní informační věk.

Tak ještě jednou. Rok 2004 byl v historii Městské knihovny v Praze mimořádně úspěšný. Ty další budou také.

Tomáš Řehák

Optimalizováno pro MSIE 5.5 a Netscape 6.0