BULLETIN
SKIP

2
2005

Elektronická verze
Vydavatelské údaje

GALERIE

JAROSLAV FREY (1902 - 1983)

"Když Vás učení netěší, jděte na knihovnictví, poradil Mahen a já jsem jeho rady poslechl." Tak vzpomíná Jaroslav Frey na svoje knihovnické začátky. Ale popořádku.

Frey se narodil 22.5.1902. V Brně vystudoval filozofickou fakultu Masarykovy univerzity a začal učit na jedné brněnské střední škole. Poté absolvoval půlroční praxi ve znojemské knihovně, aby po půl roce nastoupil v hodonínské knihovně. A už zde začíná jeho bohatá publikační činnost, ze které uvedeme jen významné tituly. (Jeho personální bibliografie čítá na 40 záznamů.) V roce 1927 vydává první časopis pro čtenáře Lidová knihovna a v roce 1929 svou první publikaci - titul Psychologie čtenáře. Otázkám vztahu četby a čtenáře věnuje Frey velkou pozornost a výsledkem je řada dalších publikací, vycházejících postupně ve třicátých letech, což byla činnost velice záslužná. S teorií čtenářského vývoje dětí, jak ji autor formuloval v drobné knížce Čtenářský výzkum pražského dítěte, vydané v roce 1931, je možné pro tu dobu jistě souhlasit.

Frey je postupně pracovníkem pražské městské knihovny (1930), krátce Baťovy knihovny ve Zlíně a znovu pražské knihovny, kde zakotvil na dlouhých šestnáct let (do roku 1950). A právě zde, v edici Spisy Knihovny hlavního města Prahy, vydává v roce 1936 titul Úvod do výchovy čtenáře.

Zájem o teoretické otázky psychologie četby publikačně končí v roce 1942 vydáním polemického titulu Boj o pohádku, kterým se zapojil do diskuse o vhodnosti pohádek pro děti, a kde došel k nepřijatelnému závěru, že "pohádka je pro mládež četbou nevhodnou". Konečně negaci těchto názorů provedl autor sám o čtyři roky později, když upravil či přeložil a připravil k vydání soubor Ruské a české pohádky.

Na rozbor Freyovy výzkumné činnosti zde není místo. Na jedné straně to je činnost velice záslužná, na druhé straně jsou to výzkumy značně subjektivní, které spíše slouží k ilustraci autorových názorů.

V roce 1932 vychází Freyova práce z jiného oboru nazvaná mnohoznačně Základy československého knihovnictví, ale spíše by se měla jmenovat Základy knihovnické techniky, protože se zabývá převážně knihovnickou technikou malých knihoven. Příznačný je zde autorův vztah ke jmennému katalogu, kde jako hlavní údaj vidí zaznamenaný obsah knihy.

Postupně se věnuje Jaroslav Frey zajímavému tématu, jehož je asi u nás průkopníkem - literárnímu místopisu. Prvou prací tohoto typu byl Literární místopis Moravy a Slezska vydaný v roce 1932, v roce 1938 rozšířený jako Literární místopis země České a Moravskoslezské. Přílohou prvého titulu byla naše první literární mapa (formátu A1 použitelná jako plakát). Další tituly jeho literárních map následovaly po válce (např. Postavy a dějiště spisů Aloise Jiráska z roku 1951).

V roce 1938 vychází ještě jedna Freyova práce - Čtenářův průvodce knihovnou, která rovněž zdůrazňuje autorův zájem o obsah knihy. V prvé části seřazuje asi 1500 titulů do sedmi skupin (romány dobrodružné, romány historické, romány o lásce a manželství, romány humorné, romány a knihy z venkova a z přírody a romány různých lidských osudů a povolání). Druhá část průvodce je stručně anotovaný abecední seznam knih z části prvé.

V pražské městské knihovně, kde pracuje hned od začátku v roce 1930 v dětském oddělení, zůstává až do svého odchodu z Prahy v roce 1950. Zavádí zde volný výběr, podílí se na vydávání časopisu Knihy a čtenáři pro čtenáře knihovny a na přípravách prvého českého bibliobusu, který startuje v roce 1939. Za protektorátu je zapojen do protifašistického odboje (vzpomíná na styky s Juliem Fučíkem a Marií Majerovou) a ukrývá knihovnu J. F. Suka a soukromou knihovnu Zdenka Nejedlého. Jeho komunistické přesvědčení ho přivádí v roce 1948 ve funkci předsedy organizace KSČ v knihovně až ke konfrontaci s ředitelem Dr. Thonem, který musí knihovnu opustit. Jaroslav Frey nastupuje na jeho místo, v čele knihovny však stojí pouze několik měsíců a sám navrhuje do této funkce Dr. Jaroslava Kunce. Konec působení J. Freye v Městské knihovně je jeho současníky hodnocen jako velmi problematický.

V roce 1953 se objevuje Frey v knihovně Domu armády ve Znojmě, odkud přichází na ministerstvo národní obrany jako inspektor knihoven. Je to asi jeho jediné působiště, kde se nijak zvlášť neuplatnil, proto už v roce 1956 nastupuje jako pracovník Ústředního vědeckometodického kabinetu knihovnictví experimentovat do vesnické knihovny Hodonice na Znojemsku. Po dvou letech zdejší činnosti vychází publikace Polytechnická výchova mládeže v lidových knihovnách (1958) a o rok později Vesnická knihovna, kterou můžeme charakterizovat jako soubor tehdejších názorů na práci lidových knihoven.

Problematickou etapu Freyovy publikační činnosti tvoří propagandistické práce, určené většinou na pomoc tehdy povinnému studiu marxismu-leninismu. Z řady titulů uvádíme několik příkladů: Jak se učit u Stalina (1949), Příručka pro studium literatury marxismu-leninismu (1950) a Rejstřík k dílu V. I. Lenina. Tyto práce nezaznamenaly ani v době vydání větší ohlas a právem zapadly.

V roce 1962 odešel Jaroslav Frey do důchodu. V posledním období jeho života vznikly už jen "bilanční" práce - Knihovnická kronika vydaná v roce 1967, která ovšem dovádí autorovy vzpomínky jen do roku 1948, a vyprávění pro slovenské děti Tajná detská knižnica (z roku 1975) - vzpomínky na léta okupace v pražské městské knihovně.

Zemřel 20.3.1983.

Jaroslav Frey je publikačně jedním z nejvýkonnějších českých knihovníků. Protože jeho práce většinou hledaly, značně subjektivně, odpovědi na aktuální otázky či pomáhaly řešit aktuální problémy, dnes jen většinou vypovídají o době, ve které vznikly. Stejně dopadly i práce propagandistického charakteru, a tak význam pro dnešní dobu mají hlavně publikace literárně místopisného charakteru. Jako příslušník radikálního křídla českých knihovníků ovlivnil poválečný vývoj českého knihovnictví i osudy řady knihovníků, ne vždy v dobrém slova smyslu. Jaroslav Frey se tak jeví jako významná, ale problematická osobnost českého knihovnictví.

Ladislav Kurka

Optimalizováno pro MSIE 5.5 a Netscape 6.0