BULLETIN
SKIP

1
2005

Elektronická verze
Vydavatelské údaje

INFORMAČNÍ SERVIS

Informační věda a léta devadesátá

Nová publikace profesora Jiřího Cejpka Proměny let devadesátých: knihovnictví na prahu informačního věku - děje, myšlenky a názory se dotýká, jak název napovídá, knihovnictví a devadesátých let minulého století. Dotýká se jich však specifickým, osobitým způsobem, a to ze dvou hledisek: První, delší část knihy můžeme číst jako vzpomínky na období, kdy autor dostal znovu možnost působit jako vysokoškolský učitel v oboru knihovnictví a informační vědy, druhou jako úvahy nad významem informační komunikace ve vývoji naší civilizace.

Že je spojení těchto dvou přístupů u Cejpka oprávněné a přirozené, vysvítá z jeho slov v závěru publikace. Zmiňuje se tu o tom, že jeho specializací se v průběhu profesní části jeho života "postupně stalo zkoumání společenské funkce zajišťující zprostředkování znakově zaznamenaného poznání". Tuto funkci plnily původně především knihovny a archivy. S rozvojem počítačů a komunikačních technologií se však "stále více procesů informační komunikace odehrává mimo tyto instituce", rozrůstají se do celé společnosti. Zájem o obor se tak v jeho případě stal i zájmem, a do jisté míry i starostí ("obavami a nadějemi", jak zní název jedné kapitoly), o stav společnosti.

Knížka vyšla jako 21. svazek edice Aktuality SKIP začátkem roku 2005. V úvodu rozehrává profesor Cejpek scénu, kdy za ním v listopadu 1989 přišla na pracoviště na Novotného lávce (působil zde v Československém středisku výstavby a architektury, známém jako "čezva") dvojice studentů s dotazem, zda by se nevrátil po více než patnáctileté nucené přestávce na tehdejší katedru vědeckých informací a knihovnictví Filozofické fakulty UK. Potom už dostaly události rychlý spád. Jiří Cejpek připravil s několika kolegy koncepci, jak by se měla změnit příprava posluchačů na tomto univerzitním pracovišti, a postupně ji uvedl do života. V prosinci 1989 byl zvolen vedoucím katedry. V akademickém roce 1990-91 přizval k výuce 21 externích učitelů. Prosadil změnu katedry na Ústav informačních studií a knihovnictví a na jeden rok (1993-1994) se stal jeho ředitelem. V červenci 1994 pak předal funkci doc. PhDr. Rudolfu Vlasákovi.

Profesor Cejpek píše o svém působení na univerzitě skromně, ale se sympatickou otevřeností. To se týká i jeho dalších aktivit. Úsilí o akreditaci informační vědy a o její prolnutí do výuky. Přednášení v Rozhlasové akademii třetího věku. Nebo obětavé pedagogické činnosti v Ústavu bohemistiky a knihovnictví Slezské univerzity v Opavě: "Bylo to období, kdy mi nestačil normální pracovní týden a kdy jsem běžně pracoval v sobotu a v neděli."

Po memoárových kapitolách přechází Cejpek do esejistické formy a věnuje se obecnějším problémům inspirovaným "Orwellovým varováním" před totalitními režimy, jež jsou dnes zásluhou informačních technologií "nebezpečnější než kdykoli v minulosti". Vrací se k názorům a myšlenkám, které vyslovil již v knize Informace, komunikace a myšlení z roku 1998. Budoucnost knihoven vidí podmíněně, ne však pesimisticky. Prosadí-li se koncepce vzdělanostní společnosti, pak to budou právě knihovny, které "se stanou základními institucemi zejména pro nejrůznější formy mimoškolského vzdělání".

O samotném rozvoji knihoven, k němuž došlo v devadesátých letech minulého století, se však zmiňuje pouze okrajově. Krátce je připomenuta obnova Svazu českých knihovníků a informačních pracovníků, ale z praktického života českých knihoven a knihovníků tu mnoho nenajdeme. Tuto oblast přenechává profesor Cejpek, vědomě a bez zakrývání, jiným autorům z oboru, případně historikům.

Jiří Mika