BULLETIN
SKIP

1
2005

Elektronická verze
Vydavatelské údaje

GALERIE

Miroslav Nádvorník
(1921-1989)

Lze hovořit o třech výrazných osobnostech poválečného moravského knihovnictví, které jakoby reprezentovaly regiony, kde jako ředitelé velkých knihoven převážně působily: Dr. Naděžda Ježková - průbojná, rázná a vždy plná nových nápadů ředitelka Krajské knihovny ve všestranně podporované Ostravě - v "ocelovém srdci" socialistického Československa, jak se tehdy toto město poněkud nadneseně označovalo, brněnský ředitel Státní vědecké knihovny Dr. Miloš Papírník, bodrý a humorem překypující představitel rozezpívané a vinorodé jižní Moravy, a Miroslav Nádvorník, pracovitý, skromný, spíše na teorii knihovnictví zaměřený ředitel Státní vědecké knihovny ve městě historicky a umělecky neobyčejně bohaté hanácké metropoli Olomouci. Tam, kde se ti tři sešli, byť s mnoha dalšími knihovníky, bývalo veselo, jiskřilo to odbornými nápady, podněty i rozepřemi a dýchalo to kolegiálním přátelstvím a zvláštním druhem soudržnosti. Té poslední vlastnosti bylo nadmíru zapotřebí, protože doba to byla všelijaká, utažené šrouby totalitní moci se střídaly s obdobími politického tání, ale limity i v knihovnictví byly až do Pražského jara 1968 striktně dány. Tito tři moravští knihovníci se však i v těchto nelehkých podmínkách a v mezích, které jim byly dány politickým zřízením, zasloužili nejen o knihovny, které řídili, ale i o knihovnictví svých krajů a nakonec i o celé československé knihovnictví. První dva z nich - Naděžda Ježková a Miloš Papírník - byli po roce 1968 politickou mocí přinuceni své ředitelské posty opustit, Miroslav Nádvorník sám požádal o uvolnění z ředitelského místa v roce 1972 údajně ze zdravotních důvodů.

Zastavme se alespoň letmo blíže u posledního z nich - Miroslava Nádvorníka, který absolvoval střední školu v Brně. Jeho ročník narození byl 1921, a to byl ročník snad nejvíce postižený německou okupací. Když mu bylo 18 let a dospíval do věku maturitního, uzavřely se na dobu 6 let brány všech českých vysokých škol. A když konečně v roce 1945 svitla naděje na svobodu a demokracii, bylo mu 24 let. Přesto v roce 1948 složil na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze vyšší státní knihovnickou zkoušku. A to mu bylo už 27 let.

Miroslav Nádvorník pracoval od roku 1945 v brněnské Univerzitní knihovně. Po desetileté praxi byl jmenován ředitelem Univerzitní knihovny (později Státní vědecké knihovny) v Olomouci. Po jeho příchodu se vnitřní činnost této knihovny i její působení navenek výrazně zlepšily. Knihovna příznivě ovlivnila i pokusy o budování sítě veřejných knihoven Severomoravského kraje.

V době, kdy Miroslav Nádvorník působil jako ředitel Univerzitní knihovny v Olomouci, rozrostla a obohatila se publikační činnost této knihovny. Mnohé z těchto titulů byly poplatné době, mnohé knihovnou vydané bibliografie na objednávku politických orgánů k různým výročím byly pravděpodobně minimálně využívány a propadly v toku času. Přesto jsou však tři úseky Nádvorníkovy publikační činnosti, které měly ve své době dlouhodobé využití: pravidla jmenného katalogu, jeho zkušenosti s organizací a řízením knihoven a jeho práce lexikografické.

Když se dnes vysloví jméno Miroslava Nádvorníka, vyvstane v myslích příslušníků starší generace knihovnického povolání představa pravidel jmenného katalogu. Jimi se Miroslav Nádvorník skutečně v oboru proslavil. Stál v čele kolektivu autorů, kteří připravili nejdříve prozatímní pravidla (Pravidla jmenného katalogu. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1959. 234 s.). O rok později pak vyšla tato pravidla upravená a redukovaná pro střední a menší knihovny (Pravidla jmenného katalogu pro střední a menší knihovny. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1960. 129 s.). Následovala Nádvorníkova příručka, která byla jakýmsi prováděcím předpisem k těmto pravidlům (Příručka pro jmennou katalogizaci. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1961. 275 s.). Deset let od vydání prozatímních pravidel pak trvalo, než vyšla v definitivní podobě (Pravidla jmenného katalogu. 2. opr. a dopl. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1960. 255 s.). Když tuto náročnou činnost shrneme, je nutno uznat, že šlo o dlouhodobou promyšlenou a systematickou práci na pravidlech, podle nichž zpracovávala dokumenty celá poválečná generace knihovníků.

Druhá oblast, v níž Miroslav Nádvorník zanechal výraznou stopu, byla teorie organizace a řízení knihoven. Své bohaté zkušenosti z tohoto úseku zpracoval jednak ve své publikaci "Kapitoly o řízení a organizaci knihoven" (Martin: Matica slovenská, 1969) a pak ve své knize "Řízení práce v knihovnách: úvod do studia pro ředitele a vedoucí pracovníky lidových knihoven" (Praha: Státní knihovna ČSR, 1970).

Méně známá je třetí oblast publikační činnosti Miroslava Nádvorníka. Při řízení práce a své vlastní autorské práce na pravidlech jmenného katalogu a další publikační činnosti musel nutně narazit na terminologické otázky. Proto není divu, že přispěl k rozsáhlému slovníkovému dílu poválečné doby "Slovník knihovnických termínů v šesti jazycích" (Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1958), když dva roky předtím vydal spolu s dr. Milošem Papírníkem "Rusko-český a česko-ruský knihovnický slovníček" (Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1956. 60 s.).

Miroslav Nádvorník patřil ke generaci knihovníků tradičního, dalo by říci "předautomatizačního" období vývoje československého knihovnictví. V době omezených možností totalitní společnosti vykonal práci, na kterou bylo možno po roce 1989 ve svobodnější demokratizující se společnosti v mnohém navázat. Listopadu 1989 se však nedožil. Zemřel půl roku před tímto převratem.

Jiří Cejpek