BULLETIN
SKIP

Stránky se neaktualizují, živá verze viz http://bulletin.skipcr.cz/bulletin/Bulletin.htm

1
2005

Aktuální číslo Archiv Obsah

Elektronická verze
Vydavatelské údaje

Ještě jednou Moje kniha (1)

Počátkem října 2004 skončila anketa Moje kniha. Slavnostně jsme vyhlásili výsledky, prezentovali je médiím, vyvěsili na internet a ...- konec. Od té doby na to myslím. SKIP se přece pokusil o akci, kterou ve světě (Británie, Německo) realizovaly velké a prestižní televizní a rozhlasové stanice, a tenhle pokus dopadl vlastně relativně dobře: odpověděla spousta lidí (93 000), máme shromážděny tisíce vyznání lásky k jednotlivým knihám, krásnou a (zatím ještě) funkční webovou stránku, navázali jsme díky akci lepší spolupráci s mnoha nakladatelstvími, knihkupectvími i jinými partnery, špatně nevyznívají ani analýzy mediálních ohlasů. K akci se připojilo přes 400 knihoven, často velmi malých, které se dosud žádné společné akce neúčastnily, u mnoha kolegyní a kolegů vzbudila akce velké nadšení. Můžeme být tedy spokojeni (já samozřejmě úplně spokojena nejsem, ale o tom někdy později). Ale hlavně bychom se měli na Moji knihu znovu a znovu dívat, měli bychom z ní čerpat poznatky pro sebe i naše čtenáře.

Někdy v budoucnu bych se tedy ráda zaměřila řekněme na "rezervy" ankety. Skoro se mi chce nabídnout seriál z průběhu akce a výsledků ... Ale dnes bych chtěla zůstala u pozitiv. Na rozdíl od mnoha jiných mne nepopudilo, že vyhrál Harry Potter, dokonce ani že byl akceptován jako celek, a ne po jednotlivých dílech. Nejsem rozhořčená z toho, že se vítězem nestal některý z konkrétních skvostů české literatury. Neznechutila mne ani popularita dívčí četby a vůbec podíl "čtiva" mezi nejoceňovanějšími tituly. Tohle všechno bylo totiž očekávatelné, naprosto běžné a hlavně NEPŘÍLIŠ DŮLEŽITÉ.

Význam ankety totiž nespočíval v tom, abychom řekli nějakou zásadní pravdu: tato a tato kniha je nejoblíbenější v České republice (ona ostatně oblíbenost je věc ošidná), to ponechme médiím. První místo kterékoli knihy v takovéto anketě svědčí vždy jen o jediném: že ze všech, kteří hlasovali, se na jednom titulu shodlo nejvíce lidí. Dovedeno ad absurdum by to mohlo vypadat i tak, že pokud by 92 998 lidí hlasovalo - každý pro jinou knihu, dva hlasy pro stejnou by pak rozhodly, že je nejpopulárnější. Je to formulováno i v závěrečné zprávě z ankety, kde se říká, že pro nejpopulárnější 204 tituly hlasovala jen polovina ze všech účastníků ankety (47 000), což znamená, že polovina všech hlasujících zvolila knihy zcela mimo okruh těchto "nejoblíbenějších". Při počtu necelého 1% z obyvatel České republiky je to vyjádření o "nejoblíbenější knize" skoro stejně absurdní jako výše uvedený příklad. A to prosím nechci nijak zpochybňovat popularitu Harryho Pottera!

Hlavní význam ankety tkví podle mne totiž v tom, že se znovu mluvilo o četbě a knihách, že jsme vyprovokovali 93000 (a pravděpodobně daleko více) lidí, aby se zamysleli nad tím, co jim knihy a četba přináší, aby zavzpomínali na své dětské knižní lásky, aby spolu - v knihovně, doma, v práci, ve škole - o knížkách a čtení mluvili, aby svůj vztah vyjádřili.

Kdybychom totiž chtěli opravdu vypovídající zjištění, nestačila by anketa. Museli bychom dělat seriózní průzkum regulérními metodami, "moje" kniha by musela být daleko přesněji vymezena, museli bychom přísněji sledovat autenticitu a regulérnost hlasování, pravděpodobně bychom museli udělat určité kategorie, vyřadit nesmyslné či účelově zkreslené názvy atd. atd. Tohle všechno jsme neudělali. Naopak jsme vyzvali k hlasování co nejjednoduššímu a bez jakýchkoliv omezení.

A téměř 8 000 lidí považovalo za potřebné nám sdělit, proč pro svou knihu hlasují. Pomineme-li jednotlivce, kteří si z nás (nebo ze všeho) dělali legraci, je to více než sedm a půl tisíce čtenářů, kteří pocítili potřebu sdílet s ostatními svůj čtenářský zážitek. Někdy úžasnými větami popsali, co v nich kniha (mnohdy jinými považovaná za škvár) zanechala, jak jim pomohla či pomáhá překonat životní krize, ztráty, radovat se ze života. Ráda bych uvedla zlomeček příkladů za všechny:

  • Tato kniha otočila běh mého žití tím nejlepším směrem, směrem k pravdě a vědomému životu.
  • Je to moje bible. A jeden citát z ní je mým životním krédem:...
  • Co mám psát? Miluju ji! Čtu ji znovu a znovu. Vždy, když je mi smutno a trápím se.
  • Je to kniha, která navždy ovlivnila můj život, která mi otevřela oči do světů, které jsou skryty hluboko v nás.
  • Zdá se mi, že (ta) kniha je klíčem k tajemství šťastného života - pořád se o něco snažit, nevzdávat se, mít rád lidi...
  • Občas se vám chce brečet, občas smát, někdy oboje dohromady, ale určitě je to knížka na kterou už nikdy nezapomenete. o Je to dárek, který mi dodává sílu v životních meznících, kdy sama sílu postrádám. o Kniha, která mne nejvíce ovlivnila a nejvíce vypovídá o člověku.
  • Některé byly zajímavé, neobvyklé, pozoruhodné a přece tahle jediná se tyčí skutečně jako maják nad všechny ostatní...Jisté je, že se mi dostala do ruky v knihovně a po přečtení jsem neváhala a knihu si koupila. Přečetla jsem ji už několikrát a vždy mě dojímá. Není pochyb o tom, že se k ní budu znovu a znovu vracet, jako k nejlepší přítelkyni.
  • Panebože, ani není třeba nic psát.
  • Je to úžasné strhující tajemné dílo v dokonalé formě, které vybičuje vaši představivost. Vtáhne vás do špíny a nejhorších depresí a nechá vás uvidět v blátě krásnou růži...
  • Díky této knize jsem objevila jiný svět, hodnotový systém nezaložený na výkonu a úspěchu. Opakovaně se k ní vracím, přes značný rozsah, nadchla jsem pro ni i své přátele a občas pořádáme básnické dýchánky.
  • Po přečtení této knihy jsem změnila svůj dosavadní přístup k životu. o Je to snad první kniha, co jsem si vypůjčila v knihovně, přečetla a šla si ji hned koupit. Od té doby jsem ji darovala snad všem svým přátelům.
  • Tato kniha změnila můj pohled na život a postoj k němu. Díky ní jsem taková, jaká jsem!

Podotýkám, že každý citát se týká samozřejmě zcela jiné knihy. Záměrně jsem tituly k citátům nepřiřadila. Je tak více zřejmé, že každá kniha může být ta "moje". Toto je pravý a nejdůležitější výsledek naší ankety. Další by byl, kdybychom si alespoň my - knihovnice a knihovníci - přečetli všechny (?) knihy, které tak okouzlily naše čtenáře... A dovolte mi ještě jeden citát na závěr. Tentokrát je zřejmé, o kterou knihu jde. Uvádím ho pro ty, kterým tolik vadil Harry Potter:

  • Před pár hodinami mi umřela babička a ve mně je prázdno. Je mi smutno, a tak jsem sáhla po knize. Nejdříve jsem kápla na dva dívčí románky - nedokázala jsem se na ně soustředit. Na horor, který mám na své poličce, jsem raději ani nepomyslela. A knížku "ze života" o šikaně?! To už raději ne! Sáhla jsem tedy po Harry Potterovi. Pohladil mě po mé dušičce a já u něj seděla 2 hodiny a čas jen tak plynul kolem mě..

Zlata Houšková

Pokračování příště



Obsah

 

SKIP