BULLETIN
SKIP

4
2004

Elektronická verze
Vydavatelské údaje

GALERIE

Marie L. Černá - Šlapáková (1897-1970)

PhDr. Marie Ludmila Černá-Šlapáková se narodila v Turnově ve velmi kultivovaném prostředí učitelské rodiny. Její otec byl odborným učitelem dějepisu. Pod jeho vlivem se po maturitě na čáslavském gymnáziu rozhodla pro studium dějepisu a zeměpisu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Z promoce v roce 1923 si odnesla diplom historičky a archivářky. Později si doplnila studium na pařížské Sorbonně a ľEcole des Chartes. Její otec odešel ještě v průběhu jejího studia zakládat školy na Slovensko. Tak se stalo, že na závěrečné zkoušky na Filozofické fakultě se připravovala již v bratislavské Univerzitní knihovně, kam nastoupila do svého prvního zaměstnání. Zde také poznala nadšeného budovatele této knihovny, českého knihovníka Jana Emlera (o něm viz Bulletin SKIP, roč.12, 2003, s. 9-11). Pod jeho vedením prošla všemi základními úseky knihovnické práce a stala se pak jeho hlavní poradkyní. A tak se její zájem postupně přenesl z historie na knihovnictví. Po 15 letech bohaté praxe v této knihovně byla stejně jako mnoho jiných Čechů nucena po odtržení Slovenska od Československé republiky odejít ze Slovenska.

V roce 1939 zakotvila v Národní a univerzitní knihovně v Praze, kde působila až do konce svého života. Nejprve na úseku národní bibliografie, potom věcného popisu. Ve zralém věku se stal jejím pracovištěm pedagogický referát Ústředního vědecko-metodického kabinetu, kde pořádala nástavbové doškolovací kurzy pro knihovníky bez odborné knihovnické kvalifikace.

V letech 1937- 1939 a pak od r. 1951 byla lektorkou knihovnictví na Univerzitě Komenského v Bratislavě, kam pravidelně dvakrát do měsíce dojížděla až do svého pozdního věku. Přednášela také v Tobolkových kurzech na pražské Filozofické fakultě a v mnoha dalších kurzech, které se pořádaly na různých místech naší republiky.

V důchodovém věku excerpovala záznamy z generálního katalogu Národní a univerzitní knihovny pro připravovaný cizojazyčný Knihopis z let 1501- 1800.

Její záliba v cestování jí přinesla další zkušenosti z oboru. Své poznatky z cest do Rakouska, Německa, Švýcarska, Itálie, Jugoslávie, Bulharska, Turecka, Maďarska a Polska dovedla ve své odborné činnosti velmi dobře uplatnit. Její znalost cizích světových jazyků a schopnost reprezentovat ji přímo předurčovala pro odborná mezinárodní setkávání, na nichž vystupovala s přirozenou noblesou.

Rozsah a rozmanitost jejích zájmů se projevila i v její publikační činnosti. Týkala se českých dějin i speciálních dějin knižní kultury, Slovenska, sokolského hnutí, jehož byla horlivou členkou, ženského hnutí. Byla propagátorkou vysokoškolského vzdělání knihovníků na Slovensku. Ze všech jejích prací uvedu alespoň čtyři tituly: Stručné dějiny knihtisku. Praha: Šolc a Šimáček, 1948. 224 s., Národné bibliografie. Martin: Matica slovenská, 1955. 306 s. a Základy bibliografie. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladateľstvo, 1957. 111 s. Pro střední knihovnické školy připravila učební text Vývoj písma, knihy a tisku. Praha: Státní knihovna ČSSR, 1966. 30 s.

V našich vzpomínkách zůstává Marie Černá výraznou osobností, která měla hluboké odborné znalosti, pedagogický talent a morální kvality, jimiž si získávala sympatie svých spolupracovníků i studentů. V paměti mnoha starších knihovníků zůstává její ušlechtilá tvář a opravdovost, s jakou seznamovala své posluchače s přednášenou látkou. Měla smysl pro drobnou vědeckou a bibliografickou práci. Oblibu si získávala svou schopností pochopit druhé a pomáhat jim. Svým příkladem a statečností při zvládání překážek v nelehké době byla vzorem i pro nás, kteří jsme patřili k mladší a méně zkušené generaci. Ve společnosti dáma, v životě věrná sokolka a v práci spolehlivá síla všude tam, kam ji život postavil. Zapsala se tak do dějin významných žen českého a slovenského knihovnictví. Za úspěšnou dlouholetou odbornou, pedagogickou a literární činnost jí bylo v r. 1958 na 2. sjezdu československých knihovníků uděleno čestné uznání Ministerstva školství a kultury. Zasloužila se o rozvoj slovenské vědy a kultury tím, že prosazovala spolupráci českých a slovenských knihovníků a sama se jí velmi činorodě zúčastnila. Za upevnění těchto vztahů získala v r.1969 vyznamenání "Za zásluhy o výstavbu".

Iluše Cejpková

Optimalizováno pro MSIE 5.5 a Netscape 6.0