BULLETIN
SKIP

3
2004

Elektronická verze
Vydavatelské údaje

GALERIE

Dr. JAN THON (1886 - 1973)

Palácovou budovu ústředí Městské knihovny v Praze zná asi každý, ale málokdo ví, že ředitelem pražských veřejných knihoven ve 20. letech, kdy se postavila tato budova, byl Dr. Jan Thon.

Narodil se 28.5.1886. Vystudoval literární historii na filozofické fakultě Univerzity Karlovy, a do knihovny nastoupil v roce 1911 ještě jako student. Brzy se stal zástupcem tehdejšího ředitele básníka Antonína Sovy. Když Sova odešel v roce 1920 do penze, byl Thon jmenován ředitelem knihovny. Zůstal jím až do roku 1942, kdy byl z funkce odvolán.

Dr. Thon byl člověk činorodý. Přednášel, psal básně, pracoval ve spolcích,byl žurnalistou a po celý život se zabýval literární a kulturní historií. Ale bezesporu nejdůležitější byla Thonova činnost jako ředitele Veřejné knihovny hlavního města Prahy, a to zejména ve dvacátých letech. V roce 1920 byl schválen zákon o Velké Praze, který spojil 38 obcí a měst v pražském okolí s Prahou. Knihovna pod Thonovým vedením na to reagovala progresivně: postupně do roku 1922 připravila jednotnou organizaci veřejných knihoven ve Velké Praze s centrálním nákupem, zpracováním a distribucí knih - systém funguje v podstatě dodnes.

V té době se už dlouhá léta uvažovalo, co s ústřední budovou knihovny, která už dlouho, ale zejména od vydání zákona o Velké Praze, prostorově ani zdaleka nevyhovovala nové situaci. V roce 1923 přišel vrchní ředitel Pražské městské pojišťovny Antonín Šebek s návrhem, který schválila dozorčí rada této pojišťovny: postavit a darovat Praze novou moderní knihovní budovu na Mariánském náměstí. Za několik týdnů poté přichází Dr. Thon s velkorysým stavebním programem moderní velkoměstské knihovny, který je s určitými modifikacemi zapracován do projektu arch. Františka Roitha a realizován na Mariánském náměstí v letech 1925 až 1928. Byla to první velká účelová stavba pro knihovnu na českém území vůbec. A hned rok poté byla dokončena druhá pražská knihovní budova - pro vinohradskou půjčovnu a čítárnu revue.

V roce 1937 začala knihovna vydávat z podnětu svého ředitele časopis Knihy a čtenáři a vydávala ho do roku 1942, kdy Jan Thon musí knihovnu opustit. Znovu pak vychází od roku 1946, aby po roce 1948 na něj navázal časopis Čtenář. Roku 1938 vychází Thonova práce O městské knihovně, knihách a také lidech. Za 47 let existence tohoto ústavu to bylo prvé zamyšlení nad jeho činností a významem, zachycující také mnoho cenných informací o stavbě budovy na Mariánském náměstí. Začátkem roku 1939 došlo v tisku k odborné diskusi o knihovnické obsluze některých míst bibliobusem. Diskusi zahájil Z. V. Tobolka a zúčastnil se jí též J. Thon. Jejím výsledkem bylo zřízení "autobusové knihovny pojízdné" pro hlavní město ještě v roce 1939. Jeho rekvírování Nacistickou brannou mocí předznamenalo další vývoj, v jehož průběhu musel Dr. Thon knihovnu opustit. V roce 1945 se Jan Thon do funkce ředitele vrátil, aby 31.10.1948 - jako 62 letý - byl z této funkce z politických důvodů odvolán.

Činnost a zájmy tak činorodého člověka, jakým bezesporu Dr. Jan Thon byl, nemohla být omezena jen na vykonávání funkce ředitele knihovny. Pracoval - jak tehdy bylo zvykem u většiny ředitelů knihoven - v profesních spolcích: v Ústředním spolku českých knihovníků, později v Československé společnosti knihovědné.

Ale spíše je třeba připomenout Thona jako publicistu, ať již na poli literárně historickém, tak osvětovém. V letech 1920 až 1932 redigoval literární část Národních listů a často sem přispíval. Byl znalcem Sabinova díla a v roce 1947 o něm zveřejnil Publikaci O Karlu Sabinovi. Jeho pozornost byla zaměřena i do nakladatelských kruhů. Připomeňme knížku Nakladatel Jan Laichter (1935) o jednom z nejznámějších českých nakladatelů a také stať K studiu dějin nakladatelstva a knihkupectva českého (1936).

Jan Thon je též učitelem. Přednáší na knihovnické škole (od roku 1920), od roku 1928 na knihovnických kurzech při filozofické fakultě, po roce 1945 znovu na univerzitě. Hlubokým zájmem jsou pro Thona dějiny českého lidového knihovnictví a s ní související - jak se tehdy říkalo - osvěty. Tomuto tématu se věnoval hlavně v době svého nuceného penzionování za okupace a vytěžil z ní zejména dvě dnes nedoceněné knihy. Prvá z nich vyšla v roce 1947 s názvem Knihovníci a knihomilové. Thon si zde vybírá několik osobností 19. století, dnešním knihovníkům téměř neznámých (Jan Karel Škoda, Karel Mensinger, Ladislav Quis, Bohuslav Čermák, Václav Štech), kteří ve 40. až 90. letech devatenáctého století pomáhali lidovému knihovnictví při prvních krůčkách. Druhá kniha Osvětou k svobodě vyšla o rok později a její časový záběr je ještě širší - prvá kapitola nazvaná Počátky lidového knihovnictví začíná výnosem z roku 1820 o školních knihovnách a mj. ukazuje úlohu českých spisovatelů (Hálek, Sládek, Schulz a další) v boji o českého čtenáře.

Thon publikoval ještě řadu let i po svém druhém nuceném penzionování (Mezi knihami a lidmi v roce 1956) a tak není divu, že pozůstalost tohoto knihovníka, literáta, pedagoga, redaktora a historika, uložená v Památníku národního písemnictví, čítá 56 kartonů.

Dr. Jan Thon zemřel jako sedmasedmdesátiletý 16.12.1973.

LK

Optimalizováno pro MSIE 5.5 a Netscape 6.0