BULLETIN
SKIP

2
2004

Elektronická verze
Vydavatelské údaje

NOVODOBÍ RYTÍŘI

Prvního června odpoledne se Zrcadlová kaple Klementina naplnila poněkud netradičně dětmi. Téměř 90 účastníků další etapy projektu "Kde končí svět", tentokrát s mottem "Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem", se v doprovodu knihovnic, učitelů, ba i rodičů setkalo, aby byli svědky slavnostního pasování další desítky Rytířů Řádu krásného slova. Pokud byste snad nevěděli, o jaký řád se jedná, tak vězte, že ho do letošního června tvořilo dvacet nejúspěšnějších dětí z předchozích etap projektu a také několik dospělých: spisovatelé dr. Zbyněk Malínský a Markéta Zinnerová, herečka a zpěvačka Jitka Molavcová, básnířka a knihovnice Mgr. Helena Šlesingerová (Knihovna města Plzně) a kolegyně knihovnice Eva Kordová (Městská knihovna A. Marka v Turnově) a Zlata Houšková (Národní knihovna ČR).

Cílem tohoto veřejnosti zatím málo známého řádu je propagovat četbu, krásu slova, lásku k literatuře i všemu krásnému obecně. A také vybírat další rytíře, kteří mohou do řádu být přijati. K přijetí do řádu se totiž váže také povinnost člena Velké rady - vybrat v příštím roce z předložených návrhů dospělé kandidáty na rytíře - spisovatele a interprety slovesného umění.

V letošním roce tedy přibylo dalších deset dětských rytířů, většinou vítězů krajských či regionálních soutěží a přehlídek autorské tvorby literární, výtvarné, ale také soutěží čtenářských či divadelních. Společně s nimi poklekli a byli pasováni opět i dospělí: knihovnice Jana Hladíková z Městské knihovny v Jindřichově Hradci, populární spisovatelka Ivona Březinová a herec, scénárista a spisovatel Zdeněk Svěrák, který se samozřejmě stal hvězdou odpoledne.

Slavnostní pražská setkání dětí v rámci projektu Kde končí svět mají mnoho poloh a významů. Některé děti vidí poprvé Prahu a už to je pro ně mimořádný zážitek. Například pro některé děti ze severu Moravy je to, dle sdělení knihovnic, vlastně jediná možnost návštěvy hlavního města, protože pro řadu rodičů je takový výlet mimo jejich finanční možnosti. Pro jiné je jistě mimořádnou událostí setkání s první dámou republiky. V předchozích etapách byly na Hradě přijímány všechny děti a paní Havlová převzala nad projektem záštitu, v letošním roce přijala paní Klausová 8 "našich" děvčat společně s dalšími skupinami dětí. Pro všechny přítomné - a věřte, že opravdu i pro dospělé, je mimořádným zážitkem právě okamžik pasování, kdy noví rytíři slibují, že budou bránit krásné slovo a dodržovat vše, co je v knihách dobrého. Třeba hudební skladatel Otomar Kvěch, který letošním Rytířům zahrál na varhany, nám soukromě sdělil, že tak dojemný a nádherný obřad opravdu nečekal, a projevil přání přečíst si alespoň některé práce dětských spisovatelů (což jsme se mu hned pokusili splnit). Stejně se vyjádřila paní Březinová či Jitka Molavcová. Zdeněk Svěrák nám při rozloučení řekl: "Ale to je strašně záslužná práce, kterou tady děláte". Pochválil tím práci knihoven, a zejména knihovnic v odděleních pro děti, tedy těch, které bývají obvykle (neoprávněně) na knihovnickém společenském žebříčku docela dole. Předáváme pochvalu touto cestou všem - i těm, které se letos do Prahy nedostaly.

Pro některé děti má tento projekt a pasování i další význam. Posuďte sami, co nám jedna Rytířka napsala:

"Jmenuji se Hana Peštová a je mi patnáct let. Žiji v malé vesničce nedaleko Plzně. Titul Rytíř krásného slova jsem obdržela před dvěma roky a od té doby se toho mnoho změnilo. Ke čtení samotnému jsem se dostala díky mojí mamince, která má knížky moc ráda. A já to po ní zdědila. A nebýt mojí paní knihovnice p. Haidelmaierové, do žádné soutěže jsem se nepřihlásila a nebyla oceněna "Rytířem". Všechno to začalo na půdě manětínské knihovny. Vyhrála jsem soutěž "čtenář roku" a to hned dvakrát za sebou a od té doby jsem četla a přednášela, kde se jen dalo. Když mi paní Haidelmaierová navrhla, že pojedeme do Prahy na vyhlášení této soutěže, neváhala jsem! Prostředí a atmosféra mě nadchla, a když jsem ještě byla pasována do stavu rytířského, moje nadšení neznalo mezí. Co pro mne znamenala výhra? Nesčetné možnosti! Dostala jsem se k hraní divadla. Hraji v amatérském divadelním souboru MLASK, který je znám snad po celém plzeňském kraji. Sklízíme úspěchy, kam jen vkročíme. A ta největší a nejšťastnější věc, jaká mě mohla potkat, je to, že jsem byla přijata na střední školu - obor Knihovnictví a informační systémy a služby. Teď pracuji mezi knížkami, učím se o jejich vývoji, o tom, jak se skladovaly a vyráběly a všechny různé zajímavé věci týkající se literatury. Čtu hodně knížek, se kterými si rozšiřuji svoje názory - vždyť od toho tu knížky také máme. Bez knížek by byl svět mnohem smutnější!!!" Hanka Peštová (prosinec 2003)

Pravděpodobně právě pro takovéhle chvíle stojí zato pracovat v knihovně...

Setkání v nádherném prostředí Zrcadlové kaple bylo umožněno díky vstřícnosti a pochopení ředitele Národní knihovny, dr. Vojtěcha Balíka, díky grantu Ministerstva kultury ČR, které projekt od počátku podporuje, a především díky Klubu dětských knihoven a SKIP jako celku, protože tuto akci nejen organizuje, ale také finančně zajišťuje.

Zakončeme zprávičku o letošním setkání slovy největšího génia českého národa, Járy Cimrmana, který byl tentokrát alespoň zprostředkovaně slavnostnímu aktu přítomen. Zdeněk Svěrák, když hovořil o tom, že při psaní je nejdůležitější vybírat správná a odhazovat zbytečná slova, nám jeho zásadní poznatek interpretoval. Jára Cimrman totiž řekl: "Zbytečná slova jsou - zbytečná."

Zlata Houšková

Po dohodě obou redakcí vychází i v časopise Čtenář

Optimalizováno pro MSIE 5.5 a Netscape 6.0