BULLETIN
SKIP

4
2003

Elektronická verze
Vydavatelské údaje

JAK SE TO STALO

Před 35 lety vznikl Svaz knihovníků a informačních pracovníků

SKIP slaví koncem letošního roku 35. výročí svého založení. Byla jsem tenkrát mezi těmi, kteří se rozhodli (po mnoha letech, kdy něco takového vůbec nebylo možné) obnovit profesní knihovnický spolek, a také proto jsem byla vyzvána, abych se s mladšími členy SKIP podělila o své vzpomínky na rok 1968.

Tlak na ustavení spolku nespadl jen tak sám od sebe z nebe. Vše se odehrávalo na pozadí procesů, které hýbaly celou společností. Druhá polovina šedesátých let znamenala celkové uvolnění z tuhé totality předchozích let a také knihovníci začali hlasitě požadovat na ministerstvu kultury, aby problémy knihoven začalo řešit. To bylo novum, protože až do té doby se báli vyslovit jakoukoli kritiku direktivního řízení z jediného centra.

Na každého, kdo se ponoří do zažloutlých listů a začte do knihovnického periodika "Čtenář" z roku 1968, dýchne skutečná atmosféra té doby. Časopis na jaře svým čtvrtým číslem otevřel předsjezdovou diskusní tribunu. Nevztahovala se v té chvíli k budoucímu sjezdu SKIP, ale ke III. celostátnímu sjezdu československých knihovníků, který hodlalo na jaře roku 1969 uspořádat ministerstvo kultury a informací. Události šly ovšem jinými cestami.

Možnost vyjádřit se k otázce, zda "Jsou naše knihovny na úrovni současných dnů?" využily desítky knihovnických pracovníků. Diskusní tribunu zahájila debata členů tehdejší redakční rady (Čtenář, 1968, str. 107-115) a již ta otevřeně nastolila řadu otázek a problémů, které podle názoru zúčastněných bylo nutno bezodkladně řešit. Rudolf Málek je rozdělil do tří okruhů: řízení československého knihovnictví, koordinace, spolupráce a vztahy mezi knihovnami, kádry a materiálně technická základna. Jiří Cejpek informoval o své účasti na sjezdu Svazu polských knihovníků, na němž si ověřil, co znamená padesátiletá činnost spolku knihovníků a řekl, že je vinou nás všech, že Svaz československých knihovníků nemáme. Rudolf Málek i Ladislav Kurka podrobili zdrcující kritice frázovitý a deklarativní návrh koncepce rozvoje československých knihoven, který vypracovalo a zveřejnilo ministerstvo kultury. Jarmila Burgetová připomněla, že je třeba se podívat na realizaci knihovnického zákona z roku 1959. Ministerstvo nepřipravilo za 10 let žádný výnos, který by zavazoval jednotlivé resorty v otázkách koordinace, kooperace, slučování knihoven. Neřeší se problematika meziknihovních vztahů, neexistuje jednotná statistika, evidence, terminologie, nebudují se souborné katalogy, nezlepšuje se MVS.

Pojem "jednotná soustava" se stal pouhým heslem, jednotná soustava neexistuje ani celostátně, ani v krajích, ani v okresech a místech. Budoucnost československého knihovnictví musí stavět na dobrovolné, demokratické a samozřejmé spolupráci knihoven nebo systémů knihoven mezi sebou.

Nechci zatěžovat tuto vzpomínku na rok 1968 dalšími podrobnostmi. Zájemci se s nimi mohou seznámit v relativní úplnosti v časopise "Čtenář". Po bouřlivé konferenci pražských knihovníků, konané 21. března ve velkém sále Městské knihovny (Rezoluce z této konference viz čas. Čtenář, 1968, str. 150-151), byl dne 19. dubna ustaven přípravný výbor Svazu knihovníků a informačních pracovníků. Jeho předseda Jiří Cejpek a tajemnice Jarmila Burgetová jsou podepsáni pod Prohlášením, kterým se přípravný výbor dne 3. května 1968 obrátil na knihovnickou veřejnost (Čtenář, 1968, str. 179). Již v názvu spolku jsme chtěli vyjádřit vůli sdružovat jak knihovníky, tak informační pracovníky bez ohledu na resortní příslušnost. Profesní spolek byl v daném kontextu považován "za demokratický nástroj, za účinnou společenskou sílu, jež by byla schopna podněcovat zdravý vývoj na tomto úseku společenské činnosti".
Ačkoli 21. srpna 1968 byl dynamický vývoj přerušen násilným vpádem vojsk Varšavské smlouvy, přípravný výbor se rozhodl pokračovat v úsilí o ustavení spolku, v úzké spolupráci se slovenskými kolegy, kteří souběžně připravovali ustavení Zväzu slovenských knihovníkov a informačních pracovníkov. Činnost přípravného výboru lze do jisté míry zmapovat podle zpráv zveřejňovaných v odborném tisku (Čtenář, 1968, str. 201-202, str. 315-316).

Listopadové číslo Čtenáře otisklo "Materiály k ustavujícímu sjezdu Svazu českých knihovníků a informačních pracovníků". Obsahují návrh Stanov, návrh Programu, návrh na výši členských příspěvků, stať Jiřího Cejpka "Svaz jako spolutvůrce kulturní politiky" a také praktické odpovědi na otázky, týkající se členství ve SKIP. Jen ten, kdo někdy organizoval obdobnou akci, může posoudit, co za tím vším bylo práce, úsilí, potu…Únavu jsme nepociťovali, přetrvávalo nadšení a silná motivace. V té chvíli nikdo netušil, co nás čeká.

Ustavující sjezd se konal 11. prosince 1968 ve velkém sále Městské knihovny v Praze. 400 delegátů zastupovalo více než 2000 přihlášených členů. Jednání trvalo takřka 12 hodin, podrobnou zprávu o tom, jak probíhalo, lze nalézt opět ve Čtenáři. Byl zvolen třicetičlenný ústřední výbor a jedenáctičlenná revizní komise. Předsedou byl zvolen ve druhém kole Rudolf Málek, na prvním zasedání ústředního výboru 15. ledna 1969 byli pak zvoleni dva místopředsedové - Jiří Cejpek a Jiří Toman, tajemnicí Jarmila Burgetová. Předsedou revizní komise se stal Vladimír Černý.
Snad není na škodu občas se vrátit do minulosti, seznámit se s tím, oč jsme my - dříve narození - usilovali, za jakých okolností jsme pracovali, na co dnes můžeme navazovat. 35. výročí vzniku SKIP je k tomu jistě tou nejlepší příležitostí.

B.

Optimalizováno pro MSIE 5.5 a Netscape 6.0